Reálná spotřeba plug-in hybridů je čtyřikrát vyšší než udávaná

Papírová a reálná spotřeba aut se od sebe liší od té doby, co se ta první začala oficiálně uvádět. Podle stylu jízdy je to u někoho o pět procent, u jiného o třicet. Reálná spotřeba plug-in hybridů je ovšem až čtyřnásobná oproti oficiálním hodnotám. Potvrdil to rozsáhlý průzkum.

Řada automobilek se v poslední době soustředila na plug-in hybridy. Ty vypadají na první pohled jako geniální řešení – díky deklarované spotřebě v průměru kolem dvou litrů či méně vypouštějí dramaticky méně emisí než auta se spalovacím motorem, ale zároveň díky nádrži na benzin neomezují uživatele v dojezdu. Složitost celého systému (dva motory v jednom autě) s sebou samozřejmě nese větší náchylnost k poruše i vyšší servisní náklady. Například u Škody Superb 1.5 TSI jsou servisní náklady za tři roky zhruba 14 tisíc korun, u plug-in hybridu 28 tisíc Kč.

Škoda Elroq
Čtete také

Škoda Auto měla loni v Česku rekordní podíl 35%, letos chystá Octavii a Elroq

Přibližně o pět procent na 210 000 kusů klesne letos podle odhadu společnosti Škoda Auto Česká republika prodej nových osobních aut na tuzemském trhu.

Výhody jsou ale zdánlivě jasné. Člověk jezdí se spotřebou dva litry na 100 kilometrů, díky „elektrické“ SPZ může využívat výhod typu parkování zdarma na pražských modrých zónách, automobilce klesají průměrné flotilové emise. Praxe ale bohužel ukazuje, že řidiči tato auta neumějí nebo spíše nechtějí využívat tak, jak byla vymyšlena, a jezdí podstatnou část doby na benzin. Pak je ale reálná spotřeba plug-in hybridů někde úplně jinde a je dokonce vyšší než u srovnatelného benzinového nebo dieselového auta, které s sebou nemusí tahat těžkou baterii. Je to vlastně taková hra na ekologii.

Rozsáhlý průzkum, který provedl institut Fraunhofer ISI a Mezinárodní rada pro čistou dopravu (ICCT) na vzorku více než 100 tisíc uživatelů plug-in hybridů v Číně, USA, Kanadě i Evropě, ukázal realitu. Uživatelé tohoto typu aut měli reálnou spotřebu dva- až čtyřikrát vyšší než byla výrobcem udávaná podle normy NEDC. Vyšší pak měli uživatelé firemních aut než privátní majitelé. A zdaleka to není tak, že by řidiči tyto vozy vůbec nedobíjeli. Například privátní uživatelé v Německu to dělali tři ze čtyř dnů, firemní řidiči každý druhý den. I tak privátní plug-in hybridy jezdily v elektrickém režimu jen 30 % kilometrů, firemní jen 20 %.

Že jde v prvé řadě o chování řidičů, ukazuje fakt, že mezi zeměmi jsou podstatné rozdíly v podílu elektrické jízdy. Například v Norsku je to 53% a v USA 54 % pro soukromá vozidla, naopak v Číně 26% u osobních vozidel, v Německu dokonce jen 18% u firemních automobilů.

Co s tím? ICCT navrhuje jednak zvýšení elektrického dojezdu těchto automobilů a pak především vyšší kontrolu – poskytování dotací až na základě sledování reálné spotřeby, v případě firem rovněž po prokázání toho, že disponují dostatečnou nabíjecí infrastrukturou na pracovišti a motivují zaměstnance k instalaci domácích nabíječek. Mezi další návrhy patří zvýšení ceny konvenčních paliv nebo omezení daňové uznatelnosti nákladů na spalovací vozy pro firmy.

Martin Šidlák, psáno pro IDNES.CZ