Dálniční poplatky, kde se platí a kde ne

Dálnice a rychlostní komunikace patří k životu většiny motoristů, a zejména těch, kteří využívají automobil ke své práci. Cestování po nich je nejen komfortnější a rychlejší, ale také bezpečnější. A právě to jsou důvody, proč se za využívání dálnic a rychlostních komunikací ve většině evropských států platí.

V praxi se lze setkat se dvěma, resp. třemi způsoby plateb. V  první řadě se jedná o  tradiční dálniční známky, které se vylepují na čelní sklo, případně mají podobu virtuální. Další možností, jak se vybírá mýtné za  využívání dálnic, jsou poplatky za ujeté kilometry. Tento způsob se vyznačuje tím, že je o  mnoho spravedlivější, protože zaplatíte takovou částku, která odpovídá ujetým kilometrům. Třetí možnost je asi ta nejpříjemnější, a to bezplatné dálnice a rychlostní komunikace.

Dálniční známky

Dálniční známky neboli viněty využívají Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko. V  České republice jsou dálniční známky a  jejich ceny notoricky známé. Dálniční známku zde pořídíte na  10 dní, jeden měsíc, a nebo roční, jež je platná jeden měsíc před a  jeden po  roce, na  který je vydaná. Desetidenní známku koupíte za  250 Kč, měsíční je jen o  stokorunu dražší a  roční přijde na 1 200 Kč. Automobily nad 3,5 tuny musí platit mýtné, ke  kterému je třeba zakoupit palubní jednotku.

Dálniční známky využívají i  naši východní sousedé. Na  Slovensku můžete zakoupit známku týdenní, měsíční a  roční. Nejlevnější stojí 7 eur, měsíční přijde na 14 eur a roční 50 eur. Ceny jsou tedy takřka shodné s těmi u nás. Další zemí, kde pro jízdu po  dálnicích a  rychlostních komunikacích musí čelní sklo zdobit dálniční známka, je Slovinsko. Motoristé zde mohou sáhnout po  známce týdenní, měsíční a  roční. Nejlevnější týdenní viněta přijde na  15 eur, měsíční stojí dvojnásobek a roční 95 eur. Známku je třeba zakoupit i při cestě k našim jižním sousedům. Rakousko nabízí známky na 10 dní, dva měsíce a jeden rok. Desetidenní kupón přijde na  7,9 eur, dvouměsíční na 23 eur a roční stojí 76,5 eur. Ceny známek pro motocyklisty jsou zhruba poloviční.

Na  dálniční známku nesmí motoristé zapomenout ani při cestě do  Švýcarska. Zde není příliš velký výběr, ať už jedete do této krásné země tak říkajíc na  otočku, nebo na  celý rok, musíte zakoupit roční kupón, který přijde na  40 švýcarských franků. Jeho platnost je stejná jako v  Česku, tedy měsíc před a  měsíc po  roce, na  který je kupón vydán.

I  pro průjezd Bulharskem je třeba platná dálniční známka, kterou je možné zakoupit v  různých dobách platnosti, od denní až po roční. Denní je však určená pouze pro nákladní automobily a  kamiony. Pro osobní automobily tvoří pomyslný základ kupón týdenní za 5 eur. Druhou možností je měsíční známka za 13 eur a tradičně roční v ceně 34 eur.

Známku je třeba pořídit i  v  Rumunsku. Základní sedmidenní povolenka stojí 3 eura, 30denní přijde na 7 eur, 90 denní na  13 eur a  za  roční zaplatí motoristé 28 eur. Bezesporu revoluční systém najdete v  Maďarsku. Zde se rozhodli zrušit tištěné kupóny a  zavedli tzv. virtuální, nebo chcete-li elektronické. Virtuální známku můžete zakoupit jak v běžných obchodech, resp. čerpacích stanicích, tak prostřednictvím internetu nebo SMS. Po  zaplacení dojde k  registraci státní poznávací značky automobilu do systému a motorista může vyrazit na  silnice. Nejkratší možná platnost povolenky činí 4 dny. Za  tuto známku zaplatíte 1  650 forintů. Desetidenní přijde na  2  750 forintů, měsíční na 4 500 forintů a roční stojí 40 000 forintů.

Poslední tři jmenované země využívají systém dálničních známek i  pro nákladní vozidla a kamiony. Zatímco ostatní státy mají zavedený systém mýtného pomocí mýtných bran resp. satelitní systém.

Poplatky za ujeté kilometry

Tento systém platby za  jízdu po  dálnicích a  rychlostních komunikacích najdete ve  Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Chorvatsku, Norsku, Polsku, Srbsku, Irsku, Turecku, Makedonii a Anglii. Ve  Francii zaplatíte za  100 kilometrů dálnice přibližně 8 eur. Platí se v systému mýtných bran, a  to podle počtu ujetých kilometrů. Podobný systém funguje i v Itálii, kde 100 km přijde zhruba na 6,5 eur za 100 km dálnice, dále ve Španělsku s cenou zhruba 7,5 eur, v  Portugalsku s  cenou 4 až 8 eur, Srbsku (4,5 eur), Řecku (5 až 8 eur) a Chorvatsku, kde průjezd stokilometrového úseku stojí okolo 40 kun, což je v přepočtu zhruba 130 Kč. V Chorvatsku si lze také zakoupit lístek pro neomezené ježdění v  jednom úseku nebo měsíční povolenku, která stojí šestatřicetinásobek ceny za úsek dálnice.

V  Polsku se platí diferencované mýtné za  jednotlivé úseky dálnice. Pět úseků dálnice  A1 stojí od 3,5 do 17,6 zlotých, Na  dálnici A2 zaplatíte 13 zlotých za jednotlivé úseky a na A4 8 zlotých za úsek.

Podobný systém najdete v Makedonii, kde se cena odvíjí od  jednotlivých úseků a  pohybuje se od  30 do  60 Makedonských denárů, což v  přepočtu znamená přibližně 12 až 24 korun českých, a dále také v Irsku, kde se kromě průjezdu dálnicemi platí také mýtné v tunelech.

Ve  Velké Británii mají systém poměrně složitý. Roli totiž nehraje jen vybraný úsek, ale také čas, kdy dálnicí projíždíte. Na  dálnici M6 zaplatíte v  pracovní den od 6:00 do 23:00 rovných 5 liber. Za stejný úsek o víkendu ve stejný čas řidiči zaplatí 4,5 liber, a pokud se rozhodnete jet v  noci, bude vás mýtné stát 3,5 liber.

Velmi propracovaný systém najdete v  Norsku, kde je většina mýtných bran automatických. Motoristé tedy mají hned několik možností, jak průjezd dálnicí zaplatit. Pokud se chystáte do Norska na delší dobu, je možné zřídit si tzv. AutoPASS, kdy se při první registraci zaplatí depozit ve  výši 200 norských korun (zhruba 600 Kč) a  z  této částky se řidiči postupně strhávají platby za jízdu po dálnicích, zbylá částka bude motoristovi vrácena do tří měsíců. Poslední možností je vyjet do Norska bez jakýchkoli předchozích příprav a po použití dálnice a projetí automatickými mýtnými branami vyčkat na účet, který přijde majiteli vozidla poštou, případně zaplatit na  čerpacích stanicích označených logem KR-service.

Dálnice bez poplatku

Zcela zdarma můžete dálnice a rychlostní komunikace využívat v Německu, Švédsku, Belgii, Holandsku, Andoře, na  Kypru, v  Estonsku, Finsku, Lichtenštejnsku, Lucemburku, na Maltě, v Monaku, Moldávii a na Ukrajině. I přes bezplatné použití dálnic se však v  některých zemích můžete setkat se zpoplatněnými průjezdy tunelů nebo přejezdy mostů.