„Zelené“ automobily v Česku zatím bez podpory státu

Emise, hluk a další negativní faktory, to vše provází diskusi o řešení zvýšené hustoty dopravy. Vše směřuje ke stále populárnějšímu trendu – ekologickým automobilům, jimž jsme se v předchozích číslech obsáhle věnovali. Zbývá doplněk: naše legislativa k jejich nákupu stále nemotivuje tak,  jak je běžné v zahraničí.

Česká republika disponuje jedním z nejstarších vozových parků v EU. Průměrné stáří ojetých vozidel, která potkáváme na našich silnicích, je kolem čtrnácti let. Mimo jiné zde jezdí vraky automobilů, které nejen že neplní emisní limity, ale často nemají ani základní technické parametry pro bezpečný provoz. Srovnáme-li si náklady na pořízení a provoz takovéhoto automobilu za pár tisíc korun a náklady na provoz například hybridního vozidla s nižšími emisemi, jsou to jednoduché počty hovořící samozřejmě ve prospěch staršího neekologického vozu. Skutečnost, že hybridní vůz je v městském provozu provozován z části na elektropohon s nulovými exhalacemi, je tedy státem přehlížena.

Pro podnikatele sice existují v případě nákupu automobilu splňujícího normu EURO 4 a 5  jisté slevy na dani (zákon osvobozuje od silniční daně hlavně úsporná vozidla, například vozidla s hybridním pohonem kombinující spalovací motor a elektromotor, vozidla na LPG a některá další), ty jsou ale při porovnání skutečných provozních nákladů zanedbatelné. Kde se tedy stala chyba? Jisté je, že k obměně vozového parku dnes podnikatele nikdo nenutí ani nemotivuje. Snad jedinou překážkou při následném prodeji staršího vozidla je ekologická daň, která se vybírá při změně registrace vozů vyrobených do roku 2000, které plní normu EURO 2 a nižší. Právě nekompetentní legislativa je dnes u nás největší překážkou k rozsáhlejšímu ekologickému pokroku v dopravě. Můžeme se lehce inspirovat v ostatních vyspělých zemích, kde platí odlišné zákonné normy pro ochranu životního prostředí a vozidla s nízkým podílem emisí tam jsou zvýhodňována nejen daňově. Lze si jen domýšlet, proč jsou v tomto ohledu naši ochránci životního prostředí o krok pozadu. Některé zákonné předpisy jsou v rámci EU přebírány automaticky, jiné podléhají schvalovacímu procesu v dané zemi. Do této kapitoly spadá právě legislativa pro pobídky sloužící k nákupu ekologicky výhodných automobilů.

Sama vozidla prošla za poslední roky v oblasti snižování emisí velkým vývojem a podíl škodlivin ve výfukových plynech klesl na zlomek hodnoty ve srovnání s třeba dvacet let starými automobily používajícími dvoudobé motory.

Na trhu dnes existuje řada výrobců, jejichž produkty jsou šetrné k životnímu prostředí. Lehce dostupné jsou dnes vozy na zemní plyn, bioethanol E85, úsporné automobily s nižšími emisemi CO2  nebo hybridní vozy, kterých je na českém trhu v nabídce přinejmenším třináct. Specialisty jsou v tomto směru japonské značky Honda, Lexus či Toyota. Tyto vozy jsou však dražší, a tak je zákazníci kupují zatím jen výjimečně – hlavně z důvodu nulové pobídky od státu, která by snížila cenu na úroveň srovnatelnou s vozy na klasický pohon. Klíčem k rozšíření takovýchto automobilů je tedy zásadně legislativa.

„Porovnáme-li se s některými západoevropskými zeměmi, pak zásadním rozdílem v Česku, kromě odpuštění silniční daně, je absence finančního zvýhodnění ze strany státu pro majitele vozů s alternativním pohonem. Naše legislativa toto zatím neumožňuje a proto je to rozhodně jedna z věcí, která výraznějšímu nákupu plně hybridních vozů nejen do firemních flotil brání.“

Tomáš Vaněk, TOYOTA MOTOR CZECH, spol. s r.o.

„Hybridní automobily zatím ocení hlavně firmy, které chtějí prezentovat svou odpovědnost k životnímu prostředí nejen slovy, ale i činy.“

Aleš Valenta, LEXUS CZECH & SLOVAK REPUBLIC

„V Česku zatím neexistují téměř žádné finanční výhody, které by motivovaly k nákupu ekologických vozidel s nízkými emisemi. Hybridní vozy ve firemní flotile ale dotvářejí image ekologické odpovědnosti.“

Aleš Indra, Honda Česká republika, spol. s r. o.