První crash test odstartovala raketa, dnes stojí jeden náraz miliony

Vyvalil se oblak páry a parní raketa na kolech dala do pohybu bílou Škodu 100 L směrem k betonové překážce. Byl květen 1972 a vedle dnešního letiště v Ruzyni proběhl první zdokumentovaný crash test na území českých zemí. Raketa nesla jméno FODRŠAMARUPUSOPR. Jeden dnešní test v uzavřeném areálu Škoda Auto v Úhelnici vyjde na miliony.

Redakce Flotily navštívila jinak před veřejností přísně střeženou crashovou laboratoř Škoda Auto ve zkušebně testovacího polygonu v Úhelnici u Mladé Boleslavi. Na vlastní oči jsme se tak mohli přesvědčit, jak se nárazové testy během uplynulých 50 let změnily.

Vůbec první crash testy s vozy Škoda proběhly pravděpodobně již v roce 1968 v areálu závodu v Mladé Boleslavi, ale oficiální záznamy o tom neexistují. Tehdy se proti zdi rozjela ŠKODA 1000 MB rychlostí asi 20 km/h.

Raketa FODRŠAMARUPUSOPR

První zdokumentovaný crash test se pak uskutečnil v květnu 1972 v Praze-Ruzyni na místě vedle dnešního mezinárodního letiště Václava Havla. Test provedl Ústav pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV). Testovaným vozidlem byl vůz Škoda 100 L. Tehdy nejmodernější model značky ŠKODA se vyráběl od roku 1969 a vyvážel se i do západní Evropy. Ačkoli v té době ještě nebyla v Československu povinná bezpečnostní homologace, v západoevropských zemích již povinná byla.

Testovací plochu si museli pracovníci ÚVMV naplánovat a vybudovat téměř sami. Vyvinuli parní raketu, která zezadu rozpohybovala vozidlo bez řidiče na zkušební dráze. Základem systému byla 300litrová tlaková nádoba s topnými spirálami. Vozidlo a raketu udržovala v požadovaném směru kolejnice, která končila asi 5 m od betonové stěny. V tomto místě byla parní raketa zastavena klínovou brzdou, zatímco vozidlo narazilo do zdi rychlostí asi 50 km/h. Rychlost, jakou raketa poháněla auto, závisela na množství vody a také na hmotnosti vozidla. Průběh crash testu zaznamenala vysokorychlostní kamera s frekvencí 1 000 snímků za sekundu.

Zařízení se do dnešního dne nedochovalo, v Úhelnici ale mají jeho repliku včetně tehdejšího označení. Kromě názvu HRB (Horkovodní Raketa skupiny Bezpečnosti ÚVMV) nese ještě nápis FODRŠAMARUPUSOPR. Tímto názvem si pracovníci skupiny bezpečnosti ÚVMV zajistili svoji nesmrtelnou památku. Nápis je totiž vytvořen z počátečních dvou písmen jejich příjmení. (FOgl, DRmota, ŠAtochin, MAjetič, RUblič, PUčálka, SOuček, PRažák).

1000 počítačových simulací

V současné době probíhá v Úhelnici zhruba 300 nárazových testů každý rok. Každý vůz se nejprve testuje v počítači. Pomocí simulačních modelů lze virtuálně testovat všechny podmínky zatížení a optimalizovat příslušné vlastnosti automobilu, jako je tuhost, pevnost, chování při nárazu nebo dokonce odolnost a akustika. Prvnímu skutečnému crash testu předchází přibližně 1 000 počítačových simulací. Během vývoje vozidla se provádí přibližně deset interních reálných crash testů, které existují i pro jednotlivé části karoserie, například kapotu nebo přední nárazník. Každému testu komponent předchází přibližně 140 virtuálních simulací.

Protože každý prototypový vůz stojí až několik milionů eur, používá se každý hned pro několik zkoušek, většinou čtyři až pět. Ne že by se část zdeformovaná po nárazu vyměňovala, ale stejný vůz se použije pro čelní náraz, poté pro boční, pro test komponentů atd.

Délka haly, v níž probíhají crash testy, je nyní více než 180 m. Srdcem laboratoře je elektrický pohonný systém, který urychlí dvě vozidla o celkové hmotnosti až 3,5 t, která se k sobě blíží čelně, až na rychlost 65 km/h nebo jedno vozidlo až na rychlost 120 km/h. V současné době se zde simuluje čelní srážka dvou vozidel při rychlosti 50 km/h.

Jako cestující se ve zkušebních vozidlech používá devět figurín dospělých a čtyři figuríny dětí různých konstrukcí. Jedna stojí i více než 14 milionů korun. Nejenže je vybavena senzory pro až 116 měřicích bodů, ale umí i hýbat nohama a pohybovat se jako reálný chodec, který vstoupí neočekávané autu do cesty.

Testuje se třeba i převrácení vozidla nebo tzv. drop test, kdy se auto otočené střechou dolů pustí na zem z výšky 50 centimetrů. Zdá se to málo, ale reálně to simuluje havárii s přetočením na střechu. V oddělené hale ŠKODA AUTO je instalováno rovněž zařízení pro zaplavení vozů, které se používá v rámci crash testů elektrických vozů.

Výsledkem je, že všech 15 modelů Škdoa uvedených na trh v období od roku 2008 získalo nejvyšší pětihvězdičkové hodnocení. Nejnověji Global NCAP udělil v Indii modelům Kushaq a Volkswagen Taigun pět hvězdiček jako nejbezpečnějším rodinným vozům z hlediska bezpečnosti dospělých a dětí.

Martin Šidlák