TEST: Renault Latitude 3.0 dCi – Cenová válka podruhé

Renault má ve zvyku válcovat konkurenci cenou a stejnou cestou se vydal i u své nové vlajkové lodi latitude. My jsme otestovali jeho nejsilnější a nejdražší verzi s třílitrovým šestiválcem dCi.

Renault Latitude vtrhnul na  český trh z počátku letošního roku s touhou vybudovat si zde pozici laciného reprezentativního manažerského vozu. Zatímco u  menšího modelu fluence šlo v  případě reklamní kampaně na  téma luxusní limuzíny spíše o  vtip, v  případě latitudu už se o  reprezentativním sedanu můžeme bavit s plnou vážností. Ať již budeme latitude uvažovat jako zástupce střední nebo vyšší střední třídy (kde by ho nejraději viděla zejména sama automobilka), nelze mu upřít jeho nadstandardní rozměry a impozantní vzhled. Délkou 4,9m překonává latitude hranice střední třídy a na první pohled z něho sálá velká dávka reprezentativnosti. Do  vyšších sfér ho zařazuje i velmi pestrá a bohatá výbava, která nabízí vedle vcelku již běžných prvků, jakými je čtyřzónová klimatizace, natáčecí bi-xenonové světlomety či bezklíčový vstup do  auta, například masážní sedadla nebo unikátní systém řízení kvality vzduchu pomocí ionizátoru se dvěma režimy a dvojitým osvěžovačem vzduchu.

Ostatně i nastoupení do  vozu ve  vás vyvolá pocit jisté nadřazenosti. Obklopeni jste rázem velmi kvalitními materiály a  všude je až nadbytek prostoru. Toho je dostatek i na zadních sedadlech, kam se bez sebemenších problémů usadí i jedinci s délkou kolem 190 cm.

Zavazadlový prostor později zahlásí hodnotu objemu 477 litrů, která patří řekněme k průměru třídy, ale nikoho určitě neurazí.

Pokud se vrátím ještě k interiéru, je potřeba zmínit fakt, že většina ovladačů odpovídá tomu,

co známe z ostatních renaultů. Unifikaci v  rámci portfolia se nikdo nesnažil ani skrývat, což je v dnešní době již standardem. Vadit vám to ale povětšinou nebude. Všechny ovládací prvky jsou rozmístěny velmi logicky a přehledně, snad jen spínač tempomatu by se mohl ze středového tunelu přesunout k ostatním jeho ovladačům na volantu. Co mě ale na latitudu zamrzelo asi nejvíce, to je pochybné dílenské zpracování celého středového panelu, který sice vypadá na první pohled velmi solidně, ale při jízdě či sebemenším tlaku na něho nepříjemně povrzává. To by se v podobně laděném voze dít určitě nemělo a rázem ho to posunuje minimálně o  úroveň níž, než kam se snaží latitude probojovat.Naopak ve  vyšší střední třídě ho utvrdí testovaná motorizace, která navíc odvádí pod kapotou latitudu skvělou práci.

Třílitrový šestiválec s výkonem 177 koní spolupracující se šestistupňovou automatickou převodovkou propůjčuje vozu skvělou dynamiku při zachování velmi slušné spotřeby. Z klidu automobil vyráží prudce vpřed a  bez polevení dokáže zrychlovat daleko za povolené rychlosti. Při tom se v průměru v  klidu spokojí s  osmi litry na  100 km a  při klidné jízdě dosáhne i  na  hodnoty o  litr nižší. Jízda se samotným vozem je velmi komfortní, problém podvozku dě-lají snad jen výraznější příčné nerovnosti, za čímž ale stály především rozměrná kola a pneumatiky s nízkým profilem a testovaném voze.

Trumfem modelu Latitude bude přesto především zmiňovaná cena. Ta začíná na  499  900Kč v  případě motorizace 2.0 16V 103 kW a vrcholí cenovkou 889 900Kč právě v případě testované verze 30 V6 dCi v nejvyšší výbavě Initiale.

{gallery}automobil_ve_firme/Renault_Latitude{/gallery}