TEST: Hyundai i40 1.7 CRDi – Nová éra

Málokterý model má takovou šanci významně změnit vnímání celé značky, jako by se to mohlo povést modelu i40 v případě značky Hyundai. Firemní zákazníci by měli zbystřit.

Hyundai překvapil. Zatímco jiné automobilky postupně vylepšují svoji nabídku, tento korejský výrobce najednou v  rychlém sledu za  sebou uvedl nebo uvádí celou řadu modelů zaměřených na  firemní zákazníky. K malé i20, která sama o  sobě oproti konkurenci nic mimořádného nenabízí (byť také výrazně nezaostává), se přidává nová elantra, klíčový model i30 a především zcela nová i40, a to hned ve verzi kombi. V  široké paletě vozů, využívaných jako služební, má tak Hyundai najednou několik zcela nových aut.

Zacíleno na passat

Nový model střední třídy i40 navržený v evropském výzkumném a vývojovém centru značky v  německém Rüsselsheimu posílá (alespoň v případě Evropy) hluboko do zapomnění model Sonata. Tady nepůjde pouze o  dobrý výsledek rovnice cena vs. výkon, tohle je přímý útok na Volkswagen Passat!

Zatímco konkurence představuje buď jako první sedan a se zpožděním kombi, případně obě karosářské varianty najednou, Hyundai v případě i40 uvedl jako první na trh kombi, sedan ho doplní letos na  podzim. Při tvorbě vzhledu vsadili tvůrci na „fluidní“ design, který charakterizují dynamické tvary s  řadou hran a  prolisů. Model i40 tak má daleko ke  konzervativně vyhlížejícím konkurentům, patří spíše do  kategorie sportovněji střižených vozů typu Ford Mondeo. Při pohledu zboku se zase hodně podobá Toyotě Avensis kombi. V mnoha detailech je vidět, jak se Hyundai snaží držet krok s požadavky evropských zákazníků – takže v  předních světlometech například nesmějí chybět LED diody.

Špičková výbava

Hned první překvapení vás čeká po usednutí do interiéru – příjemné materiály, pohodlná sedadla a  především (v  námi testovaném stupni výbavy) celá řada komfortních funkcí, které by vás nepřekvapily u  Volkswagenu nebo Audi, ale tady ano – asistent pro udržování v jízdních pruzích, ventilovaná sedadla nebo samočinné parkování do řady stojících vozidel. Délkou 4770mm nevsadil výrobce na  prvoplánový argument „nejdelší = nejlepší“, ale udržuje se v  lehkém nadprůměru mezi konkurenty. Pod dynamicky se svažující zádí se skrývá překvapivě velký zavazadlový prostor 553 litrů. Jediným handicapem v  oblasti kufru tak je skutečnost, že po  sklopení zadních sedadel nevzniká úplně rovná plocha, byť je bez schodu.

Na  první pohled poněkud omezeně působí nabídka motorů. Benzinové jsou dva – 1.6 GDI a  2.0 GDI – stejně jako dieselové – při stejném objemu 1.7 CRDi jsou naladěny na  85 nebo 100 kW. To u  firemního vozu, kde diesely jasně vítězí, vypadá nedostatečně, když obecně nejprodávanější jsou volkswagenovské dvoulitry 103 a  125 kW. Výběr by Hyundai mohl mít (a  věřím, že postupem času i  bude mít) větší, sama o sobě je ale silnější verze motoru 1.7 dobrou volbou. Není sice rekordmanem ve  zrychlení a  na  střední třídu je i  trochu hlučnější, ale pro běžnou jízdu zcela dostačuje, a spokojí se průměrně jen se 4,5 až 5,6 l/100km (podle toho zda je spojen s manuální nebo automatickou převodovkou a vybaven systémem start-stop ISG).

K  jízdnímu projevu také nelze mít vážné výhrady. Při správně zvolených pneumatikách auto dobře tlumí nerovnosti a se silnějším motorem by se jistě nebránilo ani pokusům o sportovnější jízdu.

Víc než zajímavá nabídka

V  neposlední řadě je sympatická i cenová politika, když nejlevnější i40 pořídíte za něco málo přes půl milionu (1.6 GDI za  549  990 Kč), testovaný diesel začíná na částce 649 990Kč s  manuální nebo 689  990Kč s  automatickou převodovkou. V ceně už je pětiletá záruka bez omezení ujetých kilometrů.

Co tedy říci závěrem? Hyundai i40 byl pro mě velkým překvapením. Nejen, že dobře vypadá, on i  dobře jezdí. Až přijde se silnějším turbodieselem a třeba i pohonem všech kol, do té doby si nepokazí pověst třeba nějakou skrytou vadou v  kvalitě zpracování nebo v  technice, pak by měli mít němečtí konkurenti opravdu obavy.

{gallery}automobil_ve_firme/hyundai_i40{/gallery}