5na5 Zaměřeno na elektromobilitu: Čtenáři testují Škoda Enyaq
Kruhový test pětice rozdílných testerů s pěti různými modely už organizoval magazín Flotila opakovaně. Nyní máme za sebou další díl, který zahrne modely Hyundai Kona, Mercedes-Benz EQE, Škoda Enyaq, MG4 a Volkswagen ID.7.
Všechny modely postupně otestuje Petr Duspiva, obchodní zástupce O2; ekonom Vít Mišáček; prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky Radek Roušar, Nikol Richterová ze společnosti Robert Bosch a herec Martin Písařík. Tento týden vás seznámíme s dojmy našich testovacích jezdců z modelu Škoda Enyaq.
Radek Roušar, prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky:
Rozhodně o mně není možné tvrdit, že bych byl fanouškem vozů značky Škoda. Jejich design mě nikdy příliš neoslovoval. Musím ovšem konstatovat, že Škoda Enyaq Coupé se mi vizuálně skutečně líbila. Mému pocitu asi pomáhaly především některé ostřejší rysy, které vůz má, které ve mně vzbuzovaly pocit dravosti a zároveň robustnosti. Dalším nesporným pozitivem exteriéru byl i fakt, že na první pohled se nejednalo o futuristický design, jak je tomu u elektromobilů často zvykem, ale vůz vypadal poměrně konzervativně.
Co se týká interiéru, musím říci, že kombinace světlého interiéru s černými prvky byla velmi elegantní, vkusná a opravdu se mi líbila. Snad jediným rušivým elementem byl velký tabletový display, který byl k palubní desce přidělán jako, když UFO přistane na rovné pláni. Dlouhodobě nejsem zastáncem tabletů vsazených na palubní desku, nicméně tento display byl opravdu extrémně velký. Jako pozitivum naopak vnímám to, že zůstala zachována alespoň některá fyzická tlačítka. Jako velké pozitivum vnímám to, že volič směru jízdy nebyl integrován nikde na páčkách u volantu, ale byl umístěn na středovém panelu a řidič musel udělat mechanický pohyb dopředu nebo dozadu, což vnímám rozhodně kladně, oproti přepínání na volantu, či oproti mačkání tlačítek.
Musím rovněž konstatovat, že při mé poměrně robustní postavě bylo příjemné posezení na sedačkách, které byly pohodlné, dobře nastavitelné, díky čemuž jsem si z vozu dokázal nastavit i optimální výhled čelním oknem. Naopak výhled vzad příliš komfortní nebyl, což bylo zapříčiněno splývající zádí, která v kombinaci s tím, jak jsem měl nastavenu sedačku, dobrý výhled dozadu ani poskytovat nemohl. Vzhledem k tomu, o jak poměrně velký vůz se jedná bylo ovšem pro mě nasedání na zadní sedadla velmi nemilým překvapením. Opět za to může především klesající střecha, která způsobila to, že při dosedání na zadní sedačku, abych byl vůbec schopen vsunout hlavu, jsem musel provést opravdu velmi náročný gymnastický cvik hodný profesionálního jogína, protože jinak hlava stále protestovala a chtěla zůstat mimo interiér vozidla. A když už se podařilo dostat dovnitř, stejně se nedalo říct, že by zadní sedadlo oplývalo nadbytkem prostoru. Což u takto velkého auta bylo pro mě opravdu velkým překvapením.
I tento vůz prošel mým oblíbeným testem hokejové výstroje. Pro hokejovou tašku je kufru jednak krátký, jednak mělký. Pokud bych vyndal krycí plato kufru, při poměrně velké snaze bych dostal do zavazadlového prostoru možná 2 tašky s hokejovou výstrojí hodně na krev vedle sebe. Ale popravdě řečeno, denně bych to dělat nechtěl.
A golfový test? Dopadl ještě hůř než ve Volkswagenu, bag musel být dán napříč a vedle něj by se tak vešel jeden golfový vozík. Což ovšem opět znamená, že pro celou golfovou rodinu je tento vůz nepoužitelný.
V testovaném voze byl elektromotor o výkonu 210 kW a kapacitě akumulátoru 77 kWh. Při nabití baterie na 100% ukazoval palubní počítač dojezd 399 km. Popravdě řečeno se domnívám, že reálný dojezd by byl ještě o něco menší, protože ve chvíli, kdy jsem začal chystat vůz na rychlonabíjení, tedy předehřívat baterii, tak dojezd klesal výrazně rychleji než kolik jsem reálně ujel kilometrů. Předehřívání baterie bylo samo o sobě neuvěřitelné. Když vynechám, že bych u vozu této cenové kategorie očekával předehřev automatický, jako u Mercedesu, což v tomto případě tedy stejně jako Volkswagenu, rozhodně nebylo, tak stav, kdy chcete zapnout předehřev baterie a systém vám sdělí, že baterie bude na rychlonabíjení připravena do optimální teploty za 40 minut, mi přijde nehorázné.
Celkový pocit z pohonné jednotky byl poměrně dobrý. Auto příjemně akcelerovalo a ve své podstatě k jízdě jako takové jsem neměl žádných výhrad.
Nemůžu říct, že bych z celkového jízdního komfortu byl nadšen a chtěl bych ho chválit až do nebes, ale ve své podstatě mě nenapadá ani nic, co bych uvedl jako zásadní negativum. Myslím si, že se jedná o dobře naladěný, a hlavně sladěný vůz. Byť auto bylo vyšší, tak jsem v zatáčkách nepociťoval žádné nadměrné naklánění. Auto příjemně sedělo a dalo by se říci, že jsem si jako řidič jízdu s ním užil.
Musím uznat, že Škoda Enyaq Coupe byla pro mě příjemným překvapením. Kdyby netrpěla koncernovým problémem s předehřevem baterie, který mi prostě u auta této kategorie přijde jako neuvěřitelný, a kdyby měl přeci jen o něco lepší přístup na zadní sedadla, obzvláště pro osoby vyššího vzrůstu, tak by bylo celkové hodnocení ještě mnohem lepší. Nicméně musím říci, že Škodu Enyaq považuji za povedený model a kdybych si měl vybírat mezi jím, HYUNDAIem Kona a Volkswagenem ID.7, byla by pro mne vítězem Škoda Enyaq.
Mám-li své hodnocení uvést na bodové škále, tak by Škoda Enyaq u mě získala 6 bodů z 10.
5na5 Škoda Enyaq Vít Mišáček, ekonom
5na5 Škoda Enyaq Petr Duspiva, obchodní zástupce 02
