5na5 Zaměřeno na elektromobilitu: Čtenáři testují Mercedes-Benz EQE
Kruhový test pětice rozdílných testerů s pěti různými modely už organizoval magazín Flotila opakovaně. Nyní máme za sebou další díl, který zahrne modely Hyundai Kona, Mercedes-Benz EQE, Škoda Enyaq, MG4 a Volkswagen ID.7.
Všechny modely postupně otestuje Petr Duspiva, obchodní zástupce O2; ekonom Vít Mišáček; prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky Radek Roušar, Nikol Richterová ze společnosti Robert Bosch a herec Martin Písařík. Tento týden vás seznámíme s dojmy našich testovacích jezdců z modelu Mercedes-Benz EQE.
Radek Roušar, prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky:
Již při prvním pohledu na tento vůz musí být všem jasné, že se jedná o luxusní limuzínu. Z mého pohledu je možná trochu škoda, že designéři některé tvary zbytečně zaoblili, což je ovšem u elektromobilů v poslední době obvyklý stav. Možná by bylo lepší, kdyby především přední maska měla poněkud ostřejší rysy, ale i tak musím konstatovat, že první pohled se dá zhodnotit slovem „WOW“.
Po usednutí do vozu je zcela určitě prvním vjemem obrovská prostornost místa řidiče, sedadlo, které je nastavitelné v mnoha směrech a snad každý si musí najít pro sebe vhodnou pozici. Byť jsem zapřisáhlý odpůrce hnědých interiérů, a hnědé barvy obecně, tak provedení tohoto interiéru, kdy byly kombinovány černé a hnědé interiérové prvky mě neuráželo a asi bych jej dokázal akceptovat. Co považuji za velký klad je integrovaný display, který nikde nepřekáží, jak je tomu zvykem u mnoha jiných vozů. Naopak určitou nevýhodu spatřuji v tom, že téměř vymizela samostatná fyzická ovládací tlačítka. Pod displayem zůstala v podstatě pouze lišta, v které bylo zaintegrováno několik tlačítek, nicméně to, že se jednalo o integraci do jednoho ovládacího prvku znamenalo při používání během řízení nutnost věnovat zmáčknutí jednotlivého ovládacího prvku mnohem více pozornosti, a tudíž se takové ovládaní z mého pohledu stává mnohem méně bezpečným. Samotný display měl velmi dobrou odezvu a ovládání se po pár dnech stalo poměrně intuitivním.
Vzhledem k typu vozu a cenové kategorii mě ovšem překvapilo, že ve voze absentoval head-up display. I tento vůz jsem podrobil svému oblíbenému testu sedni si sám za sebe 😊. Musím uznat, že zde to bylo pro mě opravdu velké zklamání. Vzhledem k tomu, že primárně byl pro mě velký problém si na zadní sedadlo vůbec sednout, protože s ohledem na klesající linii střechy jsem nebyl schopen do vozu běžným způsobem dostat ani hlavu, což jsem samozřejmě následně krkolomným způsobem napravil, ale vystupování a nastupování na zadní místa pro osobu o velikosti cca 185 cm není nic příjemného. Když už jsem se dovnitř nasoukal, tak je pravdou, že jsem se vešel, ovšem mezi koleny a opěradlem předního sedadla jsem měl tak jeden, maximálně dva centimetry volného místa.
Praktičnost
Opět beru do ruky svou hokejovou tašku a otevírám kufr, abych zjistil, jak se vejde, popř. kolik takových tašek s hokejovou výstrojí se vejde. Taška do kufru krásně zajela, nicméně vedle ní zbylo místo tak maximálně na 3 balení vody. Popravdě řečeno skutečně nevím, jak by se na zápas tímto vozem dopravili dva nebo tři hokejisté. Byl jsem vždy zvyklý, že jsem svým vozem byl schopen vést až 4 hokejisty s kompletní hokejovou výbavou.
Stejně tak jsem vyzkoušel zavazadlový prostor i se svým golfovým vybavením. A výsledek opět nebyl slavný, resp. kdybych jel na golf sám, tak by se řešení našlo. Ale s manželkou nebo dokonce s celou rodinou – ani omylem. Zavazadelník spolkl bag s holemi, ovšem kromě driveru, ten byl moc dlouhý, takže se musel vyndat a dát napříč, přidal se složený vozík – opět jen jeden a možná bych přibalil jeden balík vody a golfové boty.
Pohonná jednotka a nabíjení
V testovaném voze byl elektromotor o výkonu 215 kW a kapacitě akumulátoru 90,5 kWh. Při nabití baterie na 98% ukazoval palubní počítač dojezd 592 km. Dá se tedy očekávat, že při plném nabití by byl dojezd za hranicí 600 km. K vozu jsem obdržel kartu na dobíjení, takže vlastně nemohu poreferovat o cenách, za které jsem nabíjel. Nicméně musím velmi ocenit to, že vozidlo mělo automatické předehřívání baterie, tudíž řidič nemusí myslet na zapínání, než jede k nabíječce. Samotné nabíjení jsme vyzkoušeli dva různé dobíjecí stojany dvou různých poskytovatelů, v obou případech bylo vozidlo až do 80% kapacity baterie schopno nabíjet 98-101 kWh. Po dosažení 80% kapacity se nabíjecí výkon začal snižovat. V závislosti na vybití baterie tak nabití na 80% kapacity trvá 20-30 minut, což z mého pohledu je při současných technologiích akceptovatelný čas, který bych ale každý den podstupovat nechtěl. Jedná se tak tedy o vůz, který již nemusí být odkázán pouze na domácí nabíjení, ale je připraven i na využití externích rychlonabíjecích stanic.
Jízdní vlastnosti
Po ujetí pár prvních kilometrů musím konstatovat, že jízda s Mercedesem EQE 350 byla láskou na první pohled. Musím konstatovat, že pocity z řízení byly výjimečné po všech stránkách.
I když, popravdě řečeno, s postupujícím počtem najetých kilometrů se i u tohoto vozu našly určité mušky. Jednou z nich je zcela určitě naladění podvozku a tlumičů, kdy jízda po kvalitních silnicích je úžasným zážitkem, ovšem pokud s tímto vozem dojedete na kočičí hlavy nebo nedej Bože na příčné zpomalovací prahy, požitek z jízdy se vám začne trochu kazit. Na kostkách a příčných nerovnostech se projeví tuhé naladění podvozku, které je sice báječné při jízdě na kvalitním povrchu, zejména v zatáčkách, ale je kontraproduktivní, když má zatajit nekvalitní povrch. Ránu prostě nejen slyšíte, ale i cítíte. Samostatnou kapitolou je přeposilované a hodně citlivé řízení, kdy informace od kol vlastně necítíte a sebemenší pohyb volantem vyvolává až příliš intenzivní reakce. Ovšem i přes tyto dvě výtky musím uznat, že jízda s tímto vozem je velmi příjemným zážitkem.
Celkové hodnocení
Mercedes-Benz EQE 350 4MATIC Electric Art Edition je na první pohled luxusní limuzínou manažerského typu. Je to auto, které svého vlastníka reprezentuje, a je to rozhodně příjemný společník na cestách. Píšu-li, že je to manažerské auto, zároveň tím ovšem říkám, že to rozhodně není auto rodinné. Určitou limitací je zhoršený přístup na zadní sedadla a na velikost vozu poměrně malý a nepraktický zavazadelník. Přes tato negativa a při vědomí ceny za kterou se tento model prodává, musím konstatovat, že si dokáži mnohem lépe ospravedlnit cenu tohoto vozu oproti ceně předchozí testované KONY od HYUNDAIe. Jízdní vlastnosti, nabíjení i kapacita baterie už dávají možnost, aby se vůz stal plnohodnotným společníkem na střední dlouhých cestách, a to jak po území ČR, tak v blízkém sousedství. Stále to není vůz, kterým bych chtěl jet do Španělska, ale ono takových bláznů jako jsem já, kteří jezdí na jeden zátah do Španělska, není zase tolik. Pokud bych měl vozu dát hodnocení na stupnici od jedné do deseti, kdy deset je maximu, tak by tento vůz ode mě zcela určitě obdržel 8.
