5na5 Zaměřeno na elektromobilitu: Čtenáři testují Mercedes-Benz EQE
Kruhový test pětice rozdílných testerů s pěti různými modely už organizoval magazín Flotila opakovaně. Nyní máme za sebou další díl, který zahrne modely Hyundai Kona, Mercedes-Benz EQE, Škoda Enyaq, MG4 a Volkswagen ID.7.
Všechny modely postupně otestuje Petr Duspiva, obchodní zástupce O2; ekonom Vít Mišáček; prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky Radek Roušar, Nikol Richterová ze společnosti Robert Bosch a herec Martin Písařík. Tento týden vás seznámíme s dojmy našich testovacích jezdců z modelu Mercedes-Benz EQE.
Vít Mišáček, ekonom:
Usedl jsem za volant elektrického vozidla, což byla zkušenost, kterou bych přirovnal k prvnímu letu vrtulníkem – vzrušující, ale zároveň znepokojivá. Celý svůj dosavadní řidičský život jsem strávil za volantem vozů se spalovacím motorem, kde zvuk motoru a jemné vibrace pod nohama tvořily jakýsi podprahový soundtrack mé existence. Ale teď? Naprosté ticho. Jako bych místo auta seděl v luxusní pračce na tichý režim.
Prvotní pocit? Nejistota. Ne, nebylo to jen ticho nebo absence známých prvků, jako je hrdlo nádrže, ale něco mnohem zásadnějšího. Na displeji přede mnou blikala čísla, která určovala můj dojezd – a ta čísla se zdála být žijící entitou. Klesala rychleji, než bych čekal, pokaždé, když jsem stiskl plyn, a já byl nucen začít přemýšlet o každém kilometru.
Byl to zvláštní mix fascinace a úzkosti. Fascinace tím, jak hladce auto reagovalo, jak dynamické bylo zrychlení a jak snadno jsem se proplétal městskými ulicemi. Ale zároveň úzkost. Jak daleko skutečně dojedu? Bude po cestě nabíjecí stanice, nebo skončím na krajnici jako manažer v nepatřičném okamžiku bez možnosti obhájit své rozhodnutí?
Když jsem stál na semaforech, vnímal jsem pohledy řidičů v okolí. Byly to pohledy plné zvědavosti, smíšené s náznakem škodolibosti. A já přemýšlel – „Vidí ve mně průkopníka moderní mobility, nebo oběť módního trendu?“
Celkově vzato, první dojmy byly jako horská dráha – okamžiky nadšení, následované strmými pády pochybností. A to vše pod taktovkou jediné myšlenky Naučím se s tím žít? Nebo zůstanu věrný svému milovanému burácejícímu motoru a jeho spolehlivému dojezdu na plnou nádrž?
Ale konkrétně k Mercedesu EQE. Přiznám se rovnou: jako někdo, kdo denně jezdí v Mercedesu CLS, jsem k testu EQE přistupoval bez přehnaných iluzí. Věděl jsem, že dostanu špičkově zpracovaný vůz, který bude tichý, kultivovaný a technologicky našlapaný až po střechu. A přesně takový EQE je – auto, které vám nabídne absolutní izolaci od okolního světa, pohodlí první třídy a jízdní uhlazenost, jakou čekáte od prémiového sedanu.
Jenže pak si uvědomíte, že zatímco moje CLS dává o svém výkonu vědět sametovým burácením třílitrového šestiválce, EQE… mlčí. A mlčí tak dokonale, že se z jízdy pomalu vytrácí i poslední zbytky emocí. Je to, jako kdybychom si do ordinace pořídili robotického hygienistu – všechno je precizní, sterilní a funkční, ale bez jakékoli lidské jiskry.
Systém inteligentní rekuperace, který se automaticky přizpůsobuje provozní situaci, se sice tváří jako chytrá vychytávka, ale ve skutečnosti vám do řízení zasahuje tak často, že jsem byl vlastně rád, že jsem ho naplno objevil až ke konci testu. Místo přirozeného řízení máte pocit, že vám někdo neustále přenastavuje pedály podle vlastního algoritmu.
Jinak ale nelze EQE nic zásadního vytknout – z hlediska komfortu, zpracování i výbavy jde o naprostou špičku. Technologie na steroidech. Všude displeje, ambientní osvětlení, luxusní sedačky, špičkové audio… Jen se musíte smířit s tím, že zábava zůstala někde zaparkovaná – pravděpodobně u posledního modelu s výfukem.
