Test Opel Astra 1.2: Konečně normální auto

Test Opel Astra. Když se mě někdo zeptá, jestli dnes ještě existuje nějaké „normální“ auto, napadne mě jako první Opel Astra. Vyzkoušeli jsme ho ve verzi s manuálem a benzínovým motorem 1.2, po které nejspíš sáhne nejvíc zákazníků.

Definice normálnosti bude logicky u každého trochu jiná. Pro mě ji Opel Astra naplňuje tím, že jde o auto, které má tradici, jeho design není žádným extravagantním experimentem, na výběr má klasické karoserie hatchbacku nebo kombi a pod kapotou můžete mít benzín, naftu, plug-in hybrid a nově i elektromotor. Základní motorizace se navíc nabízejí za ještě poměrně rozumné ceny.

Jakkoli Opel Astra sdílí techniku se spoustou dalších modelů koncernu Stellantis, Opel udržel Astru osobitou jak v nastavení podvozku, tak v designu. Dominantou vzhledu je čelní maska chladiče nazývaná Opel Vizor, kterou jako první dostalo malé SUV Mokka. Úzké světlomety dávají vozu trochu přísný pohled, ale k celkovému ostrému designu vozu to sedí. Zboku je zase na pohled hezký výrazně skloněný C-sloupek karoserie, vzadu vysoko umístěné brzdové světlo.

Test Opel Astra: Oáza klidu v interiéru

Od ostatních koncernových sourozenců, kterým je mimo jiné Peugeot 308, je Astra úplně jiná i v interiéru. Na první pohled sice velmi digitální, na ten druhý, ale i vlastně hodně tradiční. Dominantou palubní desky jsou dva na sebe navazující 10palcové digitální displeje. Oproti divokému členění palubní desky Peugeotu je tohle oáza klidu. Ačkoli se skrz digitální menu ovládá spousta věcí, zůstalo spousta věcí pro ty základní ve fyzické tlačítkové podobě. Konkrétně klimatizace má samostatný ovládací panel a nechybí ani kulatý ovladač hlasitosti rádia nebo tlačítka pro volbu hlavních funkcí menu centrální obrazovky.

Ocenil bych sice vypínání systému start-stop na jeden dotek, ale v Opelu to jde aspoň na dva. I ovladače na volantu jsou fyzické, takže nehrozí jejich aktivace náhodným dotykem. Celkově nepůsobí interiér Astry sice nijak luxusně, ale zároveň ani nijak odbytě, zkrátka, tak nějak „normálně“.

Z hlediska praktického používání potěší velikost zavazadlového prostoru, který se 422 litry dokázal o 10 litrů porazit výše probíraný Peugeot 308, ale překonal i další konkurenty. Volkswagen Golf nabídne  380 litrů, Ford Focus 392 litrů, Hyundai i30 395 litrů. V tomhle ohledu Astra dostatečně vyhoví i čtyřčlenné rodině. Není nutné za každou cenu kupovat SUV. Dvojité dno zavazadelníku pak eliminuje schod, který vznikne po sklopení opěradel zadních sedadel.

Benzín, diesel, plug-in, elektromotor

Co bychom sil nalhávali, variant se spalovacími motory je stále méně, nabídka zato bobtná v jiných pohonech. Pod kapotou tak může být benzínový tříválec o výkonu 81 nebo 96 kW, dieselový čtyřválec 1.5 96 kW, dva plug-in hybridy a nově i pouze elektromotor. To vše v jedné karoserii, což je sympatická možnost výběru. Nejlevnější je logicky benzínový pohon. Vzhledem k rozdílu ceny 20 000 Kč bych volil rozhodně tu silnější verzi.

My jsme ho testovali s manuální 6stupňovou převodovkou. Za automat dáte o 50 000 Kč víc, ale je to možné až ve druhém stupni výbavy, takže ze základní ceny tohoto agregátu 569 990 Kč jste najednou na 679 990 Kč, a do toho se už asi zdaleka ne každému bude chtít. Jinak motor samotný patří mezi ty povedenější tříválce. Je příjemně živý v nízkých otáčkách, neztrácí dech ani v těch středních, pouze v horní polovině otáčkoměru už od něj moc čekat nemůžete. Na stovce je za 9,7 sekundy.

Když ho nebudete moc vytáčet, odmění se vám kultivovaným tichým chodem bez vibrací a nízkou spotřebou. Díky tomu, že ho máme v redakci na dlouhodobý test, najeli jsme na něm pěkných pár tisíc kilometrů s výslednou spotřebou 6,4 l/100 km. A to většinu cest auto absolvovalo po Praze nebo na dálnici. Běžný uživatel by se mohl v pohodě vejít do šesti litrů. Auto za to vděčí i na dnešní dobu také celkem nízké hmotnost 1341 kg.

Kromě vnějšího vzhledu se Astra od svých francouzských sourozenců liší nastavením podvozku. Jiné jsou pružiny, jinak nastavené tlumiče nebo zadní stabilizátor. Němci vsadili na méně měkké, ale více sportovní nastavení. Přední kola nové Astry jsou zavěšena na vzpěrách McPherson, vzadu je náprava s vlečenými rameny a torzní příčkou. Ale pozor – tím nechci tvrdit, že Astra je podvozkově úplně jiná než 308. Obě auta jsou si ve skutečnosti naladěním velmi blízko, Opel je prostě jen o něco sportovněji nastavený.

Co oba vozy spojuje, je že neelektrifikované verze s sebou netahají zbytečná kila baterie navíc, takže jsou mrštné a ochotně mění směr. V zatáčkách jsou stabilní, i když se trochu víc naklánějí, na druhou stranu ale zvládají plavně i všechny typy nerovností. Nějakou výraznější odezvu od kol ale za volantem nečekejte.

Opel Astra je za mě auto naplňující pojem normálnosti – povedený, ale umírněný design, optimální míru digitalizace, komfortní podvozek a rozmanité možnosti pohonu. A zatím si ještě drží v porovnání s konkurencí celkem dobrou cenu. Ta základní s nejslabším benzínem činí s dlouhodobou akční cenou 549 990 Kč (454 537 Kč bez DPH), námi testovaná silnější varianta stojí o 20 tisíc víc.

Peugeot 308 se shodným motorem a převodovkou stojí od 576 600 Kč, Volkswagen Golf 1.5 TSI o stejném výkonu 96 kW je pak ještě o něco dražší – od 660 900 Kč. Hybridní Toyota Corolla hatchback se i přes velký výprodejový bonus prodává 617 900 Kč. Všem ale dává na frak Hyundai i30 se základní cenou 389 990 Kč. I se 117kW mild-hybridem se těsně vejde pod hranici půl milionu korun.

Martin Šidlák

Technické údaje: Opel Astra 1.2 Turbo 130 k

Cena od: 471 066 Kč (bez DPH)
Maximální výkon: 96 kW / 5500 ot.
Max. točivý moment: 230 Nm / 1750 ot.
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 9,7 s
Kombinovaná spotřeba: 5,4-5,7 l/100 km
Emise CO2: 123-129 g/km
Délka/šířka/výška: 4374 / 1860 / 1442 mm
Rozvor: 2675 mm
Zavazadlový prostor: 422 l
Pohotovostní hmotnost: 1341 kg