Europoslanci chtějí rychlejší nabíjecí stanice i jejich hustší síť
Rychlá nabíjecí stanice každých 60 kilometrů na hlavních tazích, ale navíc vodíková stanice každých 100 kilometrů. A to už od roku 2026. Europoslanci chtějí urychlit budování dobíjecí infrastruktury a zjednodušit její používání. Provozovatelé ale mají výhrady, část plánů považují za nereálné.
V podstatě každá evropská země má plány na budování dobíjecích stanic pro elektromobily. V Česku jsou nabíjecí stanice zahrnuty třeba v Národním plánu čisté mobility. Téma se ale stále diskutuje i na evropské úrovni. Evropská komise přišla nedávno s návrhem, aby rychlé dobíjecí stanice byly nejméně každých 100 kilometrů na hlavních tazích, vodíkové stanice každých 150 kilometrů. Výbor pro dopravu a cestovní ruch a následně i poslanci Evropského parlamentu ale nyní přijali přísnější návrh. Dobíječka každých 60 kilometrů do roku 2026 a vodíková stanice každých 100 kilometrů do roku 2028. Schválit tento plán ale musejí nyní i jednotlivé národní vlády.
Nejde ale jen o nabíjecí stanice pro osobní automobily. Poslanci rovněž chtějí, aby byly dobíjecí stanice o této hustotě rovněž pro nákladní vozidla a autobusy. Vždy na bezpečném a chráněném parkovišti a dvě dobíjecí stanice od roku 2028 namísto jedné od roku 2031, jak navrhovala Komise. Elektrické nákladní automobily by podle cílů navržených EU měly mít k dispozici v roce 2025 na hlavních dopravních trasách každých 60 km nabíjecí kapacitu 2 000 kW, která by se v roce 2030 zvýšila na 5 000 kW. Dobíjení na 700-900kW nabíječce by probíhalo ideálně během povinné přestávky na odpočinek řidiče. Ve všech případech by se určité výjimky ze zavádění týkaly nejvzdálenějších regionů, ostrovů a silnic s velmi malým provozem.
Nabíjecí stanice v Česku
Český Národní plán čisté mobility počítá s celkovým počtem vybudovaných stanic, ale nikoli z jejich konkrétním rozmístěním. Podle plánu by do roku 2025 mělo být v ČR 6200 až 11 000 dobíjecích bodů. Do roku 2030 pak 19 000 – 35 000. U vodíkových stanic jsou počty stanoveny na 15 do roku 2025 a 80 do roku 2030. Na dotaz redakce, zda se počítá s nějakou úpravou plánu, ministerstvo průmyslu a obchodu nereagovalo.
V neposlední řadě si poslanci výboru odhlasovali, že by se mělo zjednodušit používání těchto stanic. Mělo by se sjednotit placení v rámci celé Evropy. Na stanicích by měla být viditelná cena za kilowatthodinu nebo kilogram vodíku. Do roku 2027 bylo mělo být zřízeno jednotné přístupové místo, které uživatelům umožní nejen porovnat ceny na dobíjecích stanicích, ale i vidět jejich aktuální obsazenost.
Návrh zatím prošel jen komisí pro dopravu a cestovní ruch. Dále se jím bude zabývat celý Evropský parlament a v případě schválení budou následovat jednání s jednotlivými státy EU. Současní provozovatelé ale už teď mají k plánu určité výhrady.
Každoroční investice stovek milionů
Podle Martina Schreiera ze společnosti ČEZ je na tom Česko poměrně dobře co se týče hustoty pokrytí území dobíjecí infrastrukturou. Investice do dobíjecí infrastruktury jsou průběžně vysoké. Celkově provozovatelé sítí v ČR z vlastních i dotačních prostředků v posledních letech každoročně investují řádově stovky milionů korun. A tento trend bude pokračovat i nadále.
Ovšem rychlost budování má své meze. „O navrhované regulaci víme. Ovšem ta zatím není ve finálním znění. Nyní probíhají intenzivní diskuse na úrovni ministerstev ČR a Elektromobilní platformy, kde jsme zastoupeni v řídícím výboru. Můžeme konstatovat, že takto prvotně nastavené podmínky jsou jen velmi obtížně splnitelné, pokud nedojde k přenastavení priorit v regulativech rozvoje sítě a stavebního zákona,“ dodává ale k novém návrhu evropského výboru Vojtěch Fried z oddělení Rozvoj elektromobility v PRE.
Problém naopak není s tzv. zásuvkovým roamingem. Je to vidět například na kartách, které nabízejí svým zákazníkům jednotlivé automobilky. Tam každý rok přibývá počet stanic v Evropě, které každou konkrétní kartu akceptují. Sice existuje ještě spousta stanic, které stojí mimo tento systém, ale integrovat je nebude příliš technicky obtížné.
S kartou stále problém
To s případnou platbou bankovní kartou nebo zobrazováním aktuální ceny mají provozovatelé problém. Stanice by se buď musely předělávat a nově certifikovat nebo by nemohly být bezobslužné. Všichni proto tlačí spíše na používání aplikace v mobilu. „Jedná se o jednoduchý proces, kdy za toto konkrétní dobití zaplatí svojí platební kartou přes platební bránu v naší aplikaci a obdrží účtenku e-mailem. Řidiči přitom nejsou povinni registrovat se, ani jim nevznikají jakékoliv další závazky. V dnešní době, kdy stále rostoucí objem transakcí probíhá online, nám řešení přes aplikaci přijde jako adekvátní řešení. Navíc se týká pouze okamžitých plateb, protože registrovaní zákazníci na místě u dobíjecí stanice nic neplatí,“ říká Martin Schreier z ČEZ.
Stejně to vidí i Vojtěch Fried z PRE. „V PRE již máme zavedenou přímou platbu kartou pro neregistrované zákazníky přes QR kód a příslušnou platební bránu. Z analýzy zahraničních trhů se nám potvrzuje, že technologie platebních terminálů aktuálně není dostatečně spolehlivá a ekonomický soběstačná. My v PRE nyní zatím jen testujeme, kde bychom tuto technologii vůbec využili. Jedná se o další hardwarový prvek navíc, který zvyšuje pravděpodobnost poruchy a nefunkčnosti. V případě dobíjení víme, že zákazník musí mít službu s co nejmenší poruchovostí.“
Martin Šidlák, psáno pro IDNES, ilustrační foto T&E
