Vodíková Toyota Mirai je v ČR. Hledali jsme její silná i slabá místa
12. 5. 2021
Zatím poměrně neobvyklá technologie vodíkového pohonu v osobním autě se pod značkou Toyota Mirai vydává na české silnice. Druhá generace tohoto modelu se sice už kvůli mizivému množství čerpacích stanic nebude prodávat v tisících ani ve stovkách kusů, ale 25 bych jich mohlo letos podle plánů automobilky mít českého majitele. Při statickém seznámení jsme zkoumali její silné a slabé stránky.
Toyota Mirai bude nepřehlédnutelná už svým vzhledem. Hodně dozadu posunutá kabina budí při pohledu zboku dojem hodně dynamického kupé. Vpředu dominují výrazné Bi-LED světlomety, největší ze všech dosavadních modelů od Toyoty, vzadu jsou světla dokonce přes celou záď. Kokpit tvoří otevřený prostor, jenž sjednocuje 12,3″ obrazovku multimédií s přístrojovým štítem před řidičem. Zobrazovací jednotky jsou umístěny vedle sebe na stejné úrovni, a tak má řidič na letmý pohled k dispozici všechny potřebné informace.
Technicky se druhá generace posunula úplně jinam ve srovnání s tou první. Toyota Mirai je postavena na modulární podvozkové platformě GA-L, čímž bylo možné opustit čtyřmístné uspořádání s pohonem předních kol a přejít na pětimístný model s poháněnými koly zadní nápravy. Změnila se i zástavba lahví na ukládání vodíku, které jsou teď tři, umístěné v podlaze a za zadními sedadly uspořádané do tvaru písmene T.
Sada palivových článků je nad přední nápravou, naopak elektromotor a baterie jsou nad nápravou zadní. Silnou stránkou je tak prodloužený dojezd, který může být až 650 kilometrů. Tankování přitom zabere jen 3-5 minut. Baterie je stejná jako v modelu Lexus LS500h, elektromotor zase shodný s tím v Lexusu UX300e. Maximální výkon vozu je 174 k (128 kW).
Kromě toho, že auto neprodukuje žádné emise, pouze čistou vodu, dokáže i čistit okolní vzduch. Vozidlo nasává vzduch pro potřeby palivového článku, přičemž elektrický náboj na filtrační vložce z netkané textilie zachytává mikroskopické částice nečistot vč. oxidu siřičitého (SO2), oxidu dusného (NOx) a pevných částic PM 2.5.
Slabou stránkou není ani cena, která se pohybuje na úrovni třeba Audi A6. V základu stojí Toyota Mirai 1,7 mil. Kč. Jediným srovnatelným konkurentem je jí v současné době Hyundai Nexo, který má zatím jen německou cenu, která je v přepočtu zhruba o 10 000 euro vyšší.
Slabým místem auta je tak především zavazadlový prostor, který kvůli umístění baterie a elektromotoru vzadu nabídne jen 272 litrů, Hyundai Nexo je na tom přece jen lépe – 461 litrů. I prostor na zadních sedadlech je u Toyoty Mirai vzhledem k její pětimetrové délce spíše skromný. Mohutný středový tunel dává na prostředním místě na zadních sedadlech šanci usednout leda malému dítěti.
Rovněž míst pro načerpání vodíku zatím není mnoho. Letos se dá počítat se stanicemi v Praze na Barrandově a v Litvínově, příští rok v Brně a Praze – Horních Počernicích, v roce 2023 přibude pátá stanice v Plzni. Výstavba takové stanice vyjde zhruba na milion eur, ale až 80% je podle zástupců automobilky možné pokrýt ze státní dotace. Dá se údajně očekávat, že zájem o výstavbu dalších stanic bude, zejména pokud se začnou uvádět do provozu nějaké vodíkové autobusy, které by provozovatelům generovaly pravidelný příjem, který z několika osobních aut určitě mít nebudou. I přesto to všechno počítá český importér s prodejem 25 kusů Toyoty Mirai jen v letošním roce.
Martin Šidlák
