S VW ID.3 napříč Evropou

Během šesti dnů jsme s čistě elektrickým ID.3 zdolali téměř 5000 km a podrobili ho zkoušce nejtěžší při Eco Rallye ve Valencii. Během cesty jsme propálili téměř 1 MWh a za energie na rychlonabíječkách zaplatili 14 000 Kč.

Dá se s elektromobilem vyrazit na delší cestu do zahraničí? Kde se aktuálně nachází infrastruktura dobíjecích stanic a jak si s takovou cestou elektromobil i jeho posádka poradí? A jak infrastruktura vyjde ze srovnání s naší jízdou e-tronem a soulem EV do Monte Carla před čtyřmi a dvěma lety?

Byla to vlastně docela ambiciózní myšlenka… Vydat se s elektromobilem po vlastní ose do Valencie, trochu si tam pozávodit v rámci světového šampionátu FIA Electric and New Energy Championship a pak zpátky za volant a pálit to dalších 2000 km zpátky domů. Na kolik zastavení a při kolika dobíjení lze takovou cestu zvládnout? Jak se s ní popasuje ID.3 a jak my za jeho volantem? Jaký dojezd auto zvládne při rychlejších dálničních přesunech? A nebudeme nabíjet co 200 km, anebo se naopak potýkat s tím, že dřív nebo později zůstaneme viset někde mezi nabíjecími stanicemi?

Už naše minulá cesta do Monte Carla ukázala, že co se týká infrastruktury, situace se rok od roku zlepšuje a síť nejen rychlých dobíjecích stanic jde kupředu mílovými kroky. Elektromobilita byla v porovnání se současnou situací vlastně ještě v plenkách – dobíjecích stanic bylo pomálu, auta ujela sotva pár kilometrů a o nějakém propojení jednotlivých sítí dobíjecích stanic jste si mohli nechat zdát. Pokud jste chtěli vyrazit na cestu do zahraničí, bylo potřeba si dopředu pro jistotu vyřídit třeba třicítku autentifikačních karet. Stejně tak rychlost nabíjení nebyla zdaleka tam, kde je dnes.

Nabitá ID.3

Pro naši cestu jsme zvolili VW ID.3 ve verzi s výkonem 150 kW a s největším dostupným akumulátorem o kapacitě 77 kWh. Pro takové dobrodružství má právě tato kombinace největší předpoklady – kombinovaný dojezd dle cyklu WLTP sahá až na 452 km a průměrná spotřeba hlásí 16,4 kWh/km. Na reálné hodnoty z provozu jsme byli od počátku velmi zvědavi. Dat jsme během cesty nabrali spoustu a postupně se k nim ke všem v průběhu článku dostaneme.

Cestu jsme začali v Praze v úterý ráno s plně nabitým vozem a vyrazili směr Valencie. První nabíjení jsme absolvovali u hyperchargeru e.onu na Rozvadově, který umožňuje nabíjet výkonem až 175 kW. Maximum ID.3 je 125 kW, což je hodnota, při které auto nabíjí vlastně rychlostí 720 km/hod. A právě takovou rychlost jsme pravidelně na naší aplikaci We Connect ID, kde můžete průběžně údaje o voze a jeho nabíjení sledovat, opravdu pozorovali. Nabíjecí křivka „í-dé-trojky“ je velmi solidní. V zimě je sice potřeba počkat na dostatečné zahřátí akumulátoru, ale na maximum si dokáže povětšinou velmi rychle sáhnout a následně rychlost nabíjení klesá jen velmi pomalu. Solidní hodnoty drží i nad 80 % stavu nabití baterie. Graf s nabíjecí křivkou přineseme v podrobném článku v našem tištěném magazínu Flotila.

Drahé UFC

Na nabíjecí stanici v Rozvadově jsme do našeho vozu natlačili 47,9 kWh v ceně 430 Kč a vyrazili do Německa. Při naší cestě jsme se rozhodli využívat výhradně sítě rychlých dobíjecích stanic umožňujících dosahovat maximálního nabíjecího výkonu našeho auta a tím si dobu nabíjení maximálně zkrátit. Ruku v ruce s tím jsou i výrazně vyšší náklady při dobíjení. Ceník e.onu počítá registrovanému zákazníkovi 6 Kč/kW při AC dobíjení, 6,90 Kč/kW při běžném DC dobíjení a 9 Kč/kW při využití UFC (Ultra Fast Charge) nabíjení.

V průběhu naší cesty jsme zdolali během šesti dní celkem 4751 km rozprostřených do 56 hodin za volantem.

V průběhu cesty jsme v hojné míře sázeli na síť Ionity, jejíž výhodou je vždy přítomnost více stojanů a tudíž menší riziko, že přijedeme k nabíječce, která bude obsazena. Síť Ionity navíc vždy nabízí ultra rychlé nabíjení, v drtivé většině našich zastávek 350 kW. Faktem je, že kamkoliv jsme v průběhu naší týdenní cesty dojeli, tam jsme byli skoro sami – ať už za tímto faktem stojí současná covidová opatření a nižší provoz, anebo aktuálně ještě malý podíl zastoupení elektrických aut na silnicích. Proto jsme si nemohli na průběh cesty stěžovat. Jakmile by se situace obrátila a já musel po příjezdu ke stanici čekat, až dobije zákazník přede mnou, zase tak happy bych nebyl. To ale naštěstí řeší chytré aplikace, ukazující aktuální obsazenost stojanů.

Pro plánování zastávek k nabíjení jsme v drtivé většině používali aplikaci Chargemap, která zahrnuje všechny možné sítě dobíjecích stanic, má vcelku vychytaný plánovač a možnosti nastavení filtrů. Nabízí také přehled o funkčnosti konkrétních stanic. Překvapením pro nás bylo i to, že vcelku obstojně už se dá spolehnout i na Google Mapy, které též řadu dobíjecích stanic evidují. A to dokonce i se zobrazováním jejich aktuální obsazenosti. Pro platby jsme kombinovaně využívali služeb automobilky VW We Charge zahrnující síť 150 00 veřejných dobíjecích stanic včetně právě sítě Ionity, sítě E.ON Drive a služeb DKV Euroservice s jejich kartou DKV +chargé. Ta umožňuje dobíjet v evropské síti nabíjecích stanic s téměř 130 000 akceptačními místy. Hybridní karta DKV +chargé nabízí ještě další výhodu, kdy je možné ji využít k placení jak za nabíjení, tak při tankování pohonných hmot. To ocení zejména majitelé plug-in hybridů a majitelé vícero aut v domácnosti, kde kombinují jak běžné vozy se spalovacími motory, tak elektrický pohon.

Celkem jsme na trase do Valencie projeli 392 kWh při nákladech 6482 Kč.

Trocha dat a statistiky

V průběhu naší cesty jsme zdolali během šesti dní celkem 4751 km rozprostřených do 56 hodin za volantem. Tento údaj kombinuje dvě cesty Praha – Valencie a pohyb v rámci třídenní soutěže ECO Rallye Comunitat Valenciana. Proto pro shrnutí efektivity takové jízdy použijme data cesty do Valencie. Ta trvala 18 hodin a 36 minut, měřila 1942 km, které jsme absolvovali průměrnou rychlostí 106 km/hod. Během cesty jsme se příliš nesoustředili na ekologickou jízdu, což je patrné i ze samotného poměrně vysokého rychlostního průměru. V Německu jsme naše auto na dálnicích nešetřili, dokladem je i průměrná spotřeba 21 kWh/100 km, což ale hodnotíme vzhledem k nastavenému tempu a nízkým teplotám v průběhu cesty jako skvělý výsledek.

Cestu jsme absolvovali se sedmi zastávkami k nabíjení, jejíchž průměrná doba byla 43,8 minuty. Ne vždy jsme baterii zcela vyjížděli a naopak ne vždy jsme nabíjeli na 100 %. Většinou jsme nabíjeli v cyklu 20 – 80 %, což nám vycházelo jednak jako časově nejefektivnější a také pro naši posádku nejpohodlnější. Vcelku bez problémů by šla cesta absolvovat i se šesti zastávkami. Ekologicky zaměřený řidič by lehce zvolnil a zvládl by přesun téhle distance i s pěti zastávkami. Naše přískoky v průměru po 350 km nás navíc udržovaly neustále poměrně svěží a po krátké pauze na kafe, odskočení si a nějaké to občerstvení jsme mohli jet dál. Na překvapivě neúnavné cestě se velkou měrou podepsal i dostatečný komfort auta kombinující velmi tichou jízdu bez jakýchkoliv vibrací a poměrně pohodlná sedadla, která ač na oko nevypadají, umožňují velmi komfortní jízdu na delší vzdálenost a nebolí z nich ani záda, ani zadek.

Cesta napříč Evropou ukázala, že s vozem jako je VW ID.3, lze i takto dlouhou cestu zvládnout vlastně bez jakýchkoliv problémů a komplikací.

Cena ultra rychlého nabíjení je odlišná síť od sítě. Někdy si dodavatel účtuje za minutu dobíjení, jindy za množství odčerpané energie. Příkladem budiž tarif 0,79 Eur za minutu dobíjení u Ionity ve Francii, nebo 0,49 Eur/kWh u dodavatele EnBW v Německu, což odpovídá poměrně vysoké ceně 12 Kč/kWh. Celkem jsme tak na trase do Valencie projeli 392 kWh při nákladech 6482 Kč. Za celou cestu jsme po 4751 km využili 956 kWh při nákladech 14 032 Kč. To odpovídá téměř třem korunám na jeden ujetý kilometr a nutno podotknout, že je v tom zahrnuta i část nabíjení v parc fermé, zprostředkovaná pořadatelem, která byla pro závodní auta zdarma. Suma je to hodně vysoká, ale jak už jsem zmínil, je výrazně ovlivněna hodně drahým rychlým nabíjením a také vysokou dálniční spotřebou.

Výsledný průměr spotřeby v Praze činil 20,3 kWh/100 km, přičemž v průběhu soutěže jsme s vozem dosahovali průměrné spotřeby 13,4 kWh/100 km. Při následném plném nabití ukazoval palubní počítač dojezd dokonce 558 km. Šetrně projetý další soutěžní úsek v okolí Valencie znamenal dokonce průměr 12 kWh/100 km. Rozumný průměr při běžné jízdě neovlivněný dlouhými dálničními přesuny odhaduji na 16 – 18 kWh/100 km, což by znamenalo při 60% využití domácího nabíjení a 40% ze sítě pomalých a rychlých veřejných dobíječek náklad přibližně 70 haléřů na jeden kilometr.

V patách Moyovi

A jak jsme na soutěži, která byla prvním podnikem světového šampionátu v eco rallye FIA dopadli? Ukořistili jsme v nabité světové konkurenci a v měření oproti ostříleným španělským borcům cenné šesté místo v hodnocení Regularity – tedy jízdy pravidelnosti dle předepsaných a v průběhu jednotlivých měřených testů stále se měnících jízdních průměrů. V průběhu osmi ostrých testů bylo na trati Rallye Valencia umístěno celkem 227 měřících bodů. Naše šesté místo znamenalo, že jsme na prvního v pořadí ztratili 275 bodů, na třetího pak 98 bodů. To je 27 a 9.8 s (každá odchylka 0,1 s znamená jeden trestný bod) a při zmíněném počtu měřících bodů to značí v porovnání s konkurencí odchylku na jednom bodu jen 0.12 s bod oproti vítězi a 0.04 s/bod v porovnání s jezdcem na třetím místě.

Bohužel celkový výsledek hodnocení FIA se z poloviny skládá z regularity a z druhé z hodnocení spotřeby dle složitého vzorce FIA, zohledňujícího hodnotu WLTP upravenou o ztráty při nabíjení. Jakkoliv se nám v rámci dvou hodnocených dnů podařilo jet se spotřebou výrazně pod WLTP údajem vozu, což osobně považuji za malý zázrak a dobrý výsledek, v kontrastu výkonu ostatních posádek s hodnotami jednotlivých vozidel s mnohem lepšími parametry a předpoklady pro toto hodnocení náš výsledek znamenal propad pořadím. Čtrnáctá pozice ve spotřebě zapříčinila zisk jen malého množství dalších bodů a konečnou dvanáctou příčku v celkovém hodnocení soutěže. Jen jednu pozici za Luisem Moyou, dvojnásobným mistrem světa WRC s Carlosem Sainzem, který tuto soutěž absolvoval též s vozem ID.3, pouze ve specifikaci se středně velkou baterií 58 kWh.

Mnohem cennější trofejí tak pro nás byla cesta samotná, která ukázala, že s vozem jako je VW ID.3, tedy s elektrickým autem, které má nejen skvělý výkon, ale i zcela dostačující dojezd v kombinaci s možností rychlého dobíjení, lze i takto dlouhou cestu zvládnout vlastně bez jakýchkoliv problémů a komplikací. V rámci boření mýtů o elektromobilitě souvisejících často s malým dojezdem je totiž dobré upozornit na fakt, že paradoxně právě jízda na dlouhou vzdálenost neskrývá žádné nástrahy při delším nabíjení. Protože člověk si po nějakých 300-400 km a tří/čtyř hodinách jízdy stejně potřebuje odfrknout. A jakmile se občerství a odpočine, má nabito na spoustu dalších kilometrů a může vesele pokračovat dál. Ač ne zaslepenému a zdaleka ne nadšenému fandovi elektromobility – tento způsob fungování s elektroautem zdá se mi poněkud dostačující.

TEXT: Michal Žďárský

FOTO: Antonio Pradas, Juanjo Aviñó, autor