Kdo zaplatí za nehodu stroje? Pojišťovny vyhlížejí autonomní řízení
Nové technologie slibují už nějakou dobu velké změny v automobilovém průmyslu. Noví elektroničtí asistenti mají zvýšit bezpečnost aut až do bodu, kdy budou vozy zcela autonomní, zároveň je ale prodražují. A tomu se musí přizpůsobit i pojišťovny.
Elektronické asistenční systémy mají nějakou cenu samy o sobě, navíc zdražují i dosud běžné součásti aut a náhradní díly. Inteligentní Matrix světlomety, které ztmavují jednotlivé segmenty, aby neoslňovaly ostatní účastníky silničního provozu, jsou samozřejmě dražší než běžné LED světlomety nebo dokonce halogeny. Ale třeba i čelní sklo s prostory pro uchycení kamery či radarových čidel jsou dražší než běžná skla.
Škoda na nabouraném vozidle vybaveném těmito systémy je pak logicky vyšší než u auta bez nich. A s tím se musí vyrovnat pojišťovny, které zároveň čelí čím dál většímu tlaku na cenu pojištění. Zatímco v USA je stále běžné, že člověk zůstává po celý život věrný jednomu pojišťovacímu makléři, v Česku se díky různým internetovým srovnávačům dá pojišťovna změnit během pár kliknutí. Což samozřejmě není špatně, profituje z toho zákazník.
Jak se ale řeší pojistné události, které způsobí stroj? Například britské pojistky kryjí škodu způsobenou řidičem, nikoli autem, takže chystají v tomto směru změny. Přitom takových událostí bude přibývat, ať už budou skutečné, nebo řidiči budou na techniku svádět svoji chybu. Typickým příkladem by mohlo být třeba poškození jiného vozu při použití systému automatického parkování.
„Škodu, která byla způsobena naším pojištěným vozidlem během automatického parkování, jsme už likvidovali. V takovém případě bereme odpovědnost stejně, jako kdyby řídil řidič, a z povinného ručení jsme tuto škodu uhradili,“ říká mluvčí pojišťovny Allianz Václav Bálek. Tuzemské pojišťovny tedy mezi člověkem a strojem nerozlišují, což potvrzuje i Patrik Nauš, senior manažer likvidace pojistných událostí motorových vozidel z Generali Česká pojišťovny. „Z povinného ručení nebo havarijního pojištění se odškodňují škody vzniklé při provozu motorového vozidla.“
Z testů nezávislých organizací plyne, že ne vždy fungují elektroničtí asistenti správně a nedá se na ně proto 100procentně spoléhat. Jejich fungování může být ovlivněno například nepříznivostí povětrnostních podmínek apod. „Aktuální asistenční systémy tak ani v blízké době nijak nezmění pohled na to, jak se řeší nehody vzniklé při jejich používání. Zodpovědný stále zůstává řidič. Samozřejmě i dnes existuje možnost obrátit se s nárokem na způsobenou škodu na výrobce vozidel. A to z důvodu prokázané výrobní vady, mezi které patří i případná chyba těchto pomocníků. Jsou to ale naprosto ojedinělé případy a jejich řešení je velice časové náročné. Prioritní tak pro klienty zůstává řešení škod s pojišťovnou,“ říká Patrik Nauš.
Změny v pojištění ovšem budou muset nastat s nástupem plně autonomních vozidel. „Současná legislativa nezohledňuje problematiku autonomně řízených vozidel. Zejména oblast odpovědnosti za způsobenou škodu bude nutné v budoucnu řešit,“ tvrdí Václav Bálek z Allianz.
„Tuto oblast samozřejmě velmi bedlivě sledujeme a jsme připraveni reagovat. Zatím je to ale opravdu ještě poměrně hodně daleko. Blížící se éra částečně nebo plně autonomních vozidel s sebou přinese celou řadu výzev. Ať už to jsou etické aspekty, tedy jak má být auto naprogramované, když se objeví hrozba nehody, koho nechá na živu a kdo případně zemře, nebo samozřejmě ty legislativní – a to především kdo ponese odpovědnost za vzniklou škodu? Řidič, nebo výrobce?,“ pokládá si otázku Patrik Nauš z Generali České pojišťovny.
Autonomní vozidla ale přinesou pojišťovnám ještě jeden problém. Obecně totiž pojišťovny očekávají, že autonomní vozidla by měla snížit významně počet nehod a tím i pojistných událostí. Na snížení počtu pojistných událostí tak budou muset reagovat i snížením pojistného.
Martin Šidlák, psáno pro IDNES
