Evropa počítá s vodíkem dál i v době koronavirové krize

Kudy se evropská ekonomika pohne v rámci obnovy hospodářství po koronavirové krizi? Odpověď leckoho zarazí – mohla by se zaměřit na využití vodíku v dopravě.

S využitím vodíku i nadále totiž beze změn počítají unijní plány zaměřené na obnovu hospodářského růstu, v rámci kterých EU chystá miliardové dotace. Například klíčový evropský investiční fond Connecting Europe Facility bude moci financovat vodíkové čerpací stanice. Rozvoj vodíkových technologií by měl podpořit i Inovační fond Evropské komise, který má svoji činnost zahájit v létě tohoto roku. Disponovat bude částkou mezi jednou a dvěma miliardami eur, která bude určena na velké projekty.

Jak ukazují dřívější průzkumy KPMG, vodíku dlouhodobě věří i většina vedoucích pracovníků významných evropských firem a téměř tři čtvrtiny šéfů samotných automobilek. Ti upozorňují na to, že vodíkové palivové články představují hlavního konkurenta pro baterie a především poukazují na to, že vodíkový pohon je mnohem životaschopnější s ohledem na stávající infrastrukturu a čas „dotankování“.

Čtete také

ROZHOVOR – Petr Skopec, Skupina Mattoni 1873: „Snižování emisí je jedním z našich dílčích cílů“

Český výrobce minerálek a dalších nealkoholických nápojů Mattoni 1873 disponuje obsáhlým vozovým parkem složeným z velké části z modelů značky Škoda. Flotilový manažer…

Vysokému potenciálu vodíku přitakává i další průzkum analytické firmy Autovista Group, který uvádí, že vodík jako palivo najde v dopravě uplatnění zejména pro soukromé jízdy na dlouhé vzdálenosti. Pětina respondentů pak vidí uplatnění vodíkového pohonu u užitkových dopravních prostředků.

Pokud jde o aktuální situaci, rozvoj technologie výroby čistého vodíku s využitím obnovitelných zdrojů energie je zapsán do Zelené dohody pro Evropu, což je plán Evropské komise, podle kterého má společenství do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Dohoda identifikuje vodíkové technologie jako pilíř technologie skladování energie a kogenerační, vlastně třígenerační výroby v rámci kombinované produkce elektřiny, tepla a chladu.

Ambiciózní vize
„Unijní vize roku 2030 a roku 2050 je velmi ambiciózní a určitým způsobem spojená s vizí soukromých podniků. Cílem je například snížení místních emisí o 15 procent pomocí integrace vodíkových technologií. Současně však vznikne nový sektor, který nabídne miliony pracovních míst,” uvedla Mirela Atanasiu, vedoucí oddělení v The Fuel Cells and Hydrogen Joint Undertaking. Tato instituce byla zřízena podle legislativy EU, působí v Bruselu a je zaměřená na výzkumy a demonstrace vodíkových instalací.

Tisková zpráva značky Toyota k tématu uvádí, že překážkou rozvoje vodíku je v současné době nedostatečná čerpací infrastruktura i vysoké náklady na jeho výrobu. Řešením by mohla být tzv. sekvestrace CO2, která by měla umožnit výrobu jednoho kilogramu vodíku za jeden dolar. V tiskové zprávě uvádí i aktuální postoj České republiky, který je v současné době značně váhavý. Česká republika je zatím pro odklad Zelené dohody a obnovu hospodářství si rovněž představuje bez důrazu na obnovitelné nízkoemisní zdroje. V naší republice zatím nejezdí jediný vodíkový vůz a nefunguje ani jediná veřejná čerpací stanice. S otevřením prvních čerpadel se počítalo letos, epidemie ale přípravy prozatím zpozdila.

TEXT: Michal Žďárský, zdroj Toyota