5 na 5 – Souboj na ostří nože

17. 11. 2019
michal
Aktuality Magazín

Který z pětice nominovaných modelů nižší střední třídy je nejlepším firemním autem? A obstojí Škoda Scala v možná trochu nerovném souboji proti novinkám segmentu v podobě SEATu Leon, VW Golf, moderního XCeedu či stálici Fordu Focus? Tentokrát nebudeme o vítězi rozhodovat my sami, ale vybraní zástupci z řad firem a především vy sami. Který z vyjmenovaných modelů je ten váš TOP?

SEZNAM KAPITOL:

HODNOCENÍ ODBORNÍKŮ

Pavel Šikýř

Společnosti PALUX

Ford Focus

Vnější design focusu je vskutku povedený, nese se v elegantně sportovním duchu. Velmi pěkná
je přední část auta s citlivě sladěnými tvary masky chladiče, čelních světel a mlhových světel. Rovněž zadní část je povedená, dvojice koncovek výfuku slibuje sportovní svezení. Verze Active má vyšší světlou výšku a je doplněna o černé oplastování se stříbrně lakovanými doplňky a sportovní lišty dveří. Ačkoliv se mi oplastování v naprosté většině případů nelíbí, u focusu musím přiznat, že dělá parádu.

Interiér je vyroben z kvalitních a příjemných materiálů, vzhledově působí příjemným dojmem. Všechny ovládací prvky jsou na předpokládaných místech, ergonomie je příkladná. Najít ideální posed za volantem je záležitostí několika sekund a po pár minutách jsem se v autě cítil jako bych s ním jezdil už dávno. Opravdu dobře je vyvážený poměr mezi moderním ovládáním funkcí pomocí displeje a ovládáním všech důležitých funkcí tlačítky. U volantu jsou tlačítka pro vypnutí systému Start-stop, volby jízdních režimů
a parkovací asistent, ovládání klimatizace zůstalo naštěstí pomocí tlačítek a otočných regulátorů, takže vše potřebné je snadno a rychle dostupné, bez nutnosti složitého listování v menu dotykového displeje. Řidič má možnost volby 5 základních jízdních režimů – Eco, Normal, Sport, Kluzký povrch a Nezpevněná cesta, které jsou na digitálním přístrojovém štítu zároveň různobarevně zobrazené. Grafika přístrojového štítu je povedená, lze jej snadno konfigurovat prostřednictvím ovládání na volantu. Jediné, k čemu bych měl drobnou výtku je grafické zpracování navigace, ta není vždy zcela přehledná.

Vůz je vybaven technologií pohonu Mild-hybrid – tříválcovým benzínovým motorem o objemu 1.0 litru, který je kombinován s elektromotorem. Baterie elektromotoru je šikovně umístěna pod sedadlem spolujezdce, nesnižuje tedy velikost kufru. Za jízdy se přítomnost elektromotoru projevuje při rozjezdech, kdy pomáhá motoru a musím říct, že je to opravdu znát a auto zrychluje jako střela. Při sundání nohy z plynu při zařazené rychlosti elektromotor dobíjí baterii a brzdný účinek je znatelně větší než u neelektrifikované verze. Sledování toku energie mezi pohonným ústrojím a baterií lze provádět navolením funkce na digitálním přístrojovém štítu.

Informace o litrovém tříválci pod kapotou mne, přiznám se, zprvu vyděsila. Automaticky jsem předpokládal že auto nepojede, zpod kapoty se budou linout zvuky šicího stroje a když pojedu ostřeji, spotřeba poroste do závratných výšin. Leč absolutní opak je pravdou. Používal jsem jízdní mód Sport a při něm motor táhne jako pila. Zrychlení je v rámci segmentu famózní, zvuk motoru lahodí uchu a v kombinaci s absolutně prvotřídním chováním podvozku je jízda opravdovým zážitkem. Každé sešlápnutí plynového pedálu vás vystřelí kupředu, tohle auto řídit je zkrátka za odměnu. Průměrná spotřeba (dle palubního počítače) vyšla 6,3 l/100 km, což považuji, vzhledem k tomu že jsem si plně užíval dynamiky auta s plynem až na podlaze, za velmi slušnou hodnotu.

Auto bylo vybaveno všemi u moderních vozů dnes už běžnými funkcemi – bezdrátovým dobíjením telefonu, automatickými stěrači s dešťovým senzorem, bezklíčovým odemykáním a startováním, asistentem pro jízdu v pruzích (tady musím pochválit možnost regulace intenzity zásahů do řízení), přední i zadní LED světlomety, hlasovým ovládáním, vnější zpětná zrcátka s osvětlením nástupního prostoru, přední a zadní parkovací senzory s parkovací kamerou a dalšími. Hlasové ovládání funguje dobře při telefonování, pro navigaci je prakticky nepoužitelné, po řadě pokusů jsem cíle raději zadával ručně. Potěší, že i provedení zadních dveří umožňuje držet se za jízdy madla, a nikoliv jen opření lokte. 5. dveře jsou opatřeny dvěma madly pro zavření, která lze navíc uchopit jak podhmatem, tak nadhmatem. Místa je dostatek jak na předních, tak i na zadních sedadlech, kde pohodlně cestovaly naše 3 děti. Sedadla jsou velmi komfortní.

K interiéru bych měl jen dvě výtky, a to tu, že ve stropě není schránka na brýle a na středovém sloupku není poutko na pověšení třeba bundy. Pochvalu pak zaslouží roletka ve středové konzoli mezi předními sedačkami, dříve běžná záležitost, která v rámci úspor v mnoha nových modelech začíná chybět. 

Byla to moje první zkušenost s Fordem, ale musím upřímně přiznat, že focus mě jako auto vyloženě nadchl. Nejen že v modré barvě Desert Island parádně vypadá, ale vyloženě famózní motor v kombinaci s prvotřídním podvozkem činí jízdu opravdu zábavnou. Je to auto, u kterého jsem se každé ráno těšil, až do něho nasednu a někam si spolu vyjedeme. O Fordech jsem vždycky slýchával, že je radost je řídit. Ale teprve v testu jsem plně pochopil, co to znamená. Z aut v testu je to pro mne jednoznačný vítěz.

VW Golf

Zvenku působí Golf osmé generace takovým nenápadným, nebál bych se říct až trochu neslaným nemastným dojmem. Oproti předchozím generacím žádná výrazná změna, spíše jen tak decentní uhlazení křivek. Záměr je nasnadě, design se neokouká a auto bude vypadat i za pár let slušně, nezastará. Přesto bych ale uvítal trochu odvážnější pojetí. Zvláště pak u zadních partií, které mě opravdu nijak zvlášť neoslovily. Za nenápadnou fasádou se ale skrývá nejmodernější technika. Po usednutí za volant si nelze nevšimnout prvotřídních materiálů i vynikajícího zpracování interiéru, i když i tady po bližším zkoumání je vidět, že se šetřilo. Na středních sloupcích chybí z předešlých generací známé věšáčky na oblečení, přihrádka na středové konzoli přišla o roletku, kapota motorového prostoru postrádá tlumiče a obdržela podpěrnou tyč. Nakonec… dělají to tak i ostatní, jako celek auto funguje, tak proč se nepřizpůsobit. Přeci jenom se ale od golfučeká víc než od ostatních, co naplat. Všechny ovládací prvky jsou na předpokládaných místech, ergonomie je bezchybná, poloha za volantem ideální.

Novou generaci dopředu provází pověst technologicky nejmodernějšího vozu své třídy, a to slibuje mnohé. Veškeré funkce se ovládají na velkém dotykovém displeji, jehož zobrazení lze nakonfigurovat dle požadavků řidiče a možnost voleb je nesmírně široká. Pro příznivce moderní techniky a hračičky je to možná zajímavé, u mě se během prvního svezení veškerá radost vytratila. Ovládání je přes veškerou snahu inženýrů zbytečně složité a zdlouhavé. Než jsem každé ráno na displeji vypnul Start-stop systém, naladil rádio a našel v telefonním seznamu požadované číslo, stál jsem před firmou. Kromě toho, že to odvádí pozornost od řízení a je tudíž nebezpečné je to zejména mimořádně otravné. Snaha o vytvoření digitálního supermoderního kokpitu musela být náročná, ale kdyby se vývojáři zastavili ve třetině cesty, kvitoval bych to s povděkem. Takhle musím říct, že čeho je moc, toho je příliš. Část funkcí se dá samozřejmě ovládat
i rovnou na multifunkčním volantu, ale ani to jsem si za ten skoro týden dokonale neosvojil, takže to bylo neustále formou – pokus omyl.

Nebyl den, abych systém neproklínal a nevelebil stará dobrá tlačítka a regulátory. Vůz byl sice vybaven hlasovým ovládáním, to je celkem spolehlivé pro telefonování, pro nastavení navigace ale celkem nepoužitelné, a tak nezbude, než vše zadávat ručně – na tabletu…. Alespoň že doba odezvy displeje je krátká, a tak je ovládání rychlé. Pod rádiem se nachází dotyková lišta, která slouží pro zrychlené nastavování teploty klimatizace a hlasitosti rádia, její funkčnost mě ale nepřesvědčila. Přístrojový štít i dotykový tablet mají hezkou moderní grafiku. Řidič má možnost volby základních jízdních režimů – Eco, Comfort a Sport, ty jsou navíc barevně rozlišené. Zajímavé a netradiční je možnost zobrazení nadmořské výšky během jízdy.

Nadchl mě motor – je opravdu silný a spotřeba nízká i při dynamické jízdě. Citelně mu při rozjezdech
a akceleraci pomáhá elektromotor. Jeho baterie je umístěna pod sedadlem spolujezdce, a tak nepřekáží v kufru. Průměrná spotřeba benzínu 5,4 l/100 km je na to, že jsem s chutí využíval plného tahu motoru, víc než příznivá. Auto bylo vybaveno všemi u moderních vozů dnes už běžnými funkcemi – bezdrátovým dobíjením telefonu, automatickými stěrači s dešťovým senzorem, bezklíčovým odemykáním a startováním, asistentem pro jízdu v pruzích, předními i zadními LED světlomety, hlasovým ovládáním, vnějšími zpětnými zrcátky s osvětlením nástupního prostoru, předními a zadními parkovacími senzory s parkovací kamerou a monitorováním prostoru kolem auta a dalšími. Testovaný automobil měl navíc příplatkové přední inteligentní LED Matrix světlomety – to je opravdová paráda, svítí opravdu skvěle. Na silnici před autem to v zatáčkách vypadá trochu jako světelná show, to, jak se světlomety samy seřizují. Místa je dostatek jak na předních, tak i na zadních sedadlech, kde pohodlně cestovaly naše 3 děti. Sedadla jsou velmi komfortní, řidičovo dokonce plně elektricky seřiditelné ergoActive s masážní funkcí. Volant je pak optimálně tvarován a velice příjemně se drží. Jízdní dojem z golfuje vynikající, podvozek mě nadchl stejně jako motor. Všechno bohužel kazí komplikované ovládání, které je za mě argumentem proč si auto nekoupit.
A to i přesto, že sám jezdím v sedmé generaci, a tak startovní pozice golfu v testu byla lehce protekční.

SEAT Leon

Už zvenku působí SEAT Leon dojmem auta, od kterého lze očekávat komfortní jízdu i sportovní zážitky. Přední část vyzařuje sebevědomí, vypadá jako složená z pravidelně se opakujících mnohoúhelníků. Mnohoúhelníky se opakují i při pohledu zezadu. Co na první pohled zaujme je spojení zadních LED světel svítícím páskem LED diod, které je za tmy opravdu efektní. SEAT si vůbec pohrál se světelnými efekty, při odemykání i zamykání se rozehraje hra světel umocněná po otevření dveří na zem z vnějšího zrcátka promítaným nápisem HOLA! Vizuální představení je to opravdu důmyslné.

Interiér je vyroben z kvalitních a příjemných materiálů, na mnoha místech se v něm opakují mnohoúhelníky známé z exteriéru. Velmi designově zajímavé je tvarové řešení klíče – opět mnohoúhelník. Vtipným detailem je tvar odkládací přihrádky na středové konzoli vlevo od řadící páky, do níž klíč přesně zapadá. Všechny ovládací prvky jsou na předpokládaných místech, ergonomie je bezchybná. Ideální posed za volantem je nastavený dřív, než by řekl švec.

A dostáváme se k nešvaru mnoha dnešních moderních aut – nastavování funkcí prostřednictvím dotykového displeje. Působí to sice jako výkřik poslední techniky, v praxi je to ale složité, zdlouhavé, a to co se dříve dalo ve zlomku sekundy nastavit stisknutím tlačítka nebo otočením regulátoru rádiu je nutné vyhledávat listováním v menu. Většina funkcí je sice nastavitelná i na multifunkčním volantu, ale minimálně klasická tlačítka a regulátory pro vypnutí systému Start-stop, volbu jízdních režimů, ovládání parkovacího asistentu, ovládání klimatizace a hlasitosti rádia prostě citelně chybí. Leon má sice pod rádiem dotykovou lištu, kterou se dá na krajích nastavovat teplota klimatizace a uprostřed hlasitost rádia, ta je ale neosvětlená, takže za tmy je to hra na slepou bábu.
Displej má naštěstí minimální dobu odezvy, takže volba funkcí je snadná. Přístrojový štít i dotykový tablet mají hezkou moderní grafiku a jsou široce konfigurovatelné podle přání řidiče. Řidič má možnost volby základních jízdních režimů – Eco, Normal a Sport, které jsou na digitálním přístrojovém štítu zároveň různobarevně zobrazené.

Velice efektní je individuálně nastavitelné ambientní osvětlení, které na vrchu palubní desky tvoří v přední části oblouk světla, který pokračuje až do předních dveří a opticky posádku obklopuje. Měnit lze nejen barvy a intenzitu osvětlení, a to navíc po jednotlivých částech – palubní deska, výplně dveří, osvětlení prostoru pro nohy. Vychytávkou je použití lišty ambientního osvětlení v krajích dveří jako výstražného světla pro hlídání mrtvého úhlu. Funguje to parádně, ze všech řešení, která jsem dosud viděl je toto nejlepší.

Motor je naprosto perfektní, nadchl mě dostatkem výkonu, kultivovaností projevu, odhlučněním a zejména pak spotřebou. Hned první den jsem svým běžným stylem ujel cca 80 km po okreskách a po návratu domů na mě z palubního počítače svítila hodnota 3,4 l/100 km. Do konce testu jsem sice průměr „vytáhl“ na 4,7 l/100 km, ale to bylo zejména díky tomu, že jsem si užíval síly motoru, zrychlení a prvotřídního podvozku, jak jen to šlo. Auto bylo vybaveno všemi u moderních vozů dnes už běžnými funkcemi – bezdrátovým dobíjením telefonu, automatickými stěrači s dešťovým senzorem, bezklíčovým odemykáním a startováním, asistentem pro jízdu v pruzích (tady musím pochválit možnost regulace intenzity zásahů do řízení), předními full FED světlomety, zadními LED světlomety, hlasovým ovládáním, vnějšími zpětnými zrcátky s osvětlením nástupního prostoru, přední a zadní parkovací senzory s parkovací kamerou a monitorováním prostoru kolem auta a dalšími. Potěší, že i provedení zadních dveří umožňuje držet se za jízdy madla, a nikoliv jen opření lokte.

Místa je dostatek jak na předních, tak i na zadních sedadlech, kde pohodlně cestovaly naše 3 děti. Sedadla jsou velmi komfortní, naprosto dokonale je pak tvarovaný volant. Chválím na středovém sloupku poutko na pověšení bundy. Postrádal jsem ve stropě schránku na brýle
a nejspíš v rámci úspor vynechanou roletku ve středové konzoli mezi předními sedačkami. Celkově musím SEATu Leon vysmeknout poklonu, auto je to vyloženě na řízení příjemné, motoricky parádní, chování podvozku prvotřídní. Jediné, co mu bere body je přetechnizované ovládání.

Samozřejmě se nabízí srovnání s technicky značně příbuzným VW Golf – měl jsem pocit, jako by SEAT byl
o něco atraktivnější, designově v interiéru zajímavější. Volba mezi těmito dvěma vozy by proto padla na něj.

Škoda Scala

Zvenku vypadá Scala jako nejmenší ze všech testovaných aut. Působí sportovním a kompaktním dojmem. Jejímu designu jsem postupem času přicházel víc a víc na chuť. Po usednutí za volant na první pohled působí jako levnější auto. Je zde celá řada tvrdých plastů, které nepůsobí kdovíjak hezky. Hned na začátku jsem narazil na ergonomický nedostatek, kterým je příliš nízko umístěná loketní opěrka, která je navíc hodně malá. Digitální přístrojový štít a dotykový tablet jsou podobné a mají podobnou vnitřní architekturu jako u VW Golf a SEATU Leon. Velkou výhodou je, že u scaly zůstala zachována některá tlačítka pro rychlou volbu funkcí, jako je Start-stop a jízdní mód, odděleně umístěný modul klimatizace má klasické mechanické ovládání. Díky za ty dary. Přesto se tu objevují některé otravné drobnosti. Například v digitálním tachometru se uprostřed vždycky po nastartování objevila mapa navigace, ačkoliv jsem vždycky znovu nastavil zobrazení jízdních dat. Líbilo se mi uspořádání tlačítek a regulátorů na multifunkčním volantu, je přehledné a obsluha jednoduchá
a intuitivní. Stejně jako v ostatních koncernových vozech má řidič má možnost volby základních jízdních režimů – Eco, Comfort a Sport, které jsou na digitálním přístrojovém štítu zároveň různobarevně zobrazené. Přístrojová grafika je velice povedená a přehledná.

Motor má klasický zvukový projev tříválce, tedy zvuk šicího stroje. Při popojíždění po městě je spotřeba celkem vysoká, při rychlých dálničních jízdách naopak zase až překvapivě nízká. Přístrojový štít i dotykový tablet mají hezkou moderní grafiku a jsou široce konfigurovatelné podle přání řidiče. Řidič má možnost volby základních jízdních režimů – Eco, Comfort a Sport, které jsou na digitálním přístrojovém štítu zároveň různobarevně zobrazené. Auto bylo vybaveno všemi u moderních vozů dnes už běžnými funkcemi – bezdrátovým dobíjením telefonu, automatickými stěrači s dešťovým senzorem, bezklíčovým a startováním, asistentem pro jízdu v pruzích, předními LED světlomety, zadními LED světlomety, hlasovým ovládáním, předními a zadními parkovacími senzory s parkovací kamerou a dalšími. Hlasové ovládání funguje při telefonování poměrně dobře, pro navigaci je prakticky nepoužitelné, a stejně jako u ostatních aut jsem cíle raději zadával ručně. Potěší, že i provedení zadních dveří umožňuje držet se za jízdy madla, a nikoliv jen opření lokte.

Místa je dostatek jak na sportovních předních, tak i na zadních sedadlech, naprosto parádně je pak tvarovaný volant. Nepochybnou předností je velký a ze všech zkoušených aut nejhlubší. Chválím na středovém sloupku poutko na pověšení bundy. Postrádal jsem ve stropě schránku na brýle. Škoda Scala je takové celkové velmi dobré auto, které, ač evidentně v některých ohledech levnější než jeho soupeři, splňuje beze zbytku všechny moje požadavky. Zatímco první dojem nebyl kdovíjaký, čím déle jsem se scalou jezdil, tím více se mi líbila. Dovedu si snadno představit, že právě tohle auto by se mohlo u nás ve firmě objevit.

Kia XCeed

Zvenku Kia XCeed působí dojmem, že se snaží vypadat větší, než je. Designově je tento vůz pro mě nejméně zajímavý ze všech. Zvenku prostě takové oteklé auto. Ani interiér se mi nijak zvlášť nelíbil, nedá se říct, že by snad byl úplně špatný, ale rozhodně nepřesvědčí. Stejné je to i v interiéru, ten celkově nezaujme a nemyslím že by to bylo tím, že se jednalo o nejméně vybavený vůz v testu. Zvukový projev motoru je nevalný, cvakání ventilů připomíná staré Škodovky. Spotřeba poměrně vysoká, výkon takový nijaký, vůbec se mi nechce věřit, že mu při rozjezdech pomáhá elektromotor.

Místo pro posádku je na předních sedačkách dobré, vzadu je málo místa nad hlavou a nastupování je vyloženě nepohodlné a pro starší pasažéry složité. Pochvalu zaslouží klasické ovladače klimatizace a tlačítka pro rychlou volbu funkcí na středové konzoli. Ale pak je tu celá řada detailů, které vyloženě otravují život – hned na začátku jsem rostl z nemožnosti spárovat s rádiem za jízdy telefon. Po pár stovkách metrů mě zarazila pozice loketní opěrky, kdy liché rychlosti nejde řadit s opřeným loktem. Nepřehledné ovládání na multifunkčním volantu, kde je příliš mnoho ovladačů a obtížně se v nich orientuje i po 10 dnech užívání, přes funkci ztlumení zvuku rádia
při couvání, kdy se hlasitost zařazením rychlosti vpřed okamžitě deaktivuje, a tak při zajíždění do řady aut cykluje rádio potichu-nahlas-potichu-nahlas.

Auto bylo vybaveno i elektronickou spojkou, neobjevil jsem ale žádný přínos oproti mechanickému provedení. Celkově musím konstatovat, že v tomhle autě se toho Korejcům nepovedlo až příliš mnoho. Věcí, které mi jako řidiči ztrpčovaly život bylo zkrátka moc a dobrého pomálu.

-> NÁSLEDUJÍCÍ HODNOCENÍ: Norbert Hlaváček, starosta obce Jenštějn