TEST: Audi A7 – Ani ryba, ani rak

17. 10. 2018

martin

Testy

Ač je pojem crossover v automobilovém světě spojován spíše s SUV všeho druhu, dokonale přízemní Audi A7 je také crossoverem. Již ve druhé generaci se snaží kombinovat vlastnosti luxusní limuzíny a kupé. Jak se mu to daří, jsme zjišťovali s verzí 55 TFSI.

Od A8 se liší nízkou siluetou, od A6 majestátnějším vzezřením. A od obou samozřejmě tím, že není sedanem, ale liftbackem, tedy že má výklopné páté dveře. V interiéru ovšem příliš rozdílů nenajdeme. Palubní desky jsou svou architekturou velice podobné, ta v A7 je o něco více orientovaná na řidiče. Vévodí jí 10,8palcový dotykový displej, který je na středovém tunelu doplněn menším, 8,6palcovým. Ten nahrazuje tradiční ovládání ventilace s přidruženými tlačítky. Jeho využití je univerzálnější – slouží také pro psaní písmen a slov do navigace nebo přepínání oblíbených radiových stanic. Oba displeje mají tzv. haptickou odezvu, takže nereagují na pouhý dotyk, ale displej je třeba skutečně zmáčknout. Hmatovou odezvu lze nastavit ve třech intenzitách a zejména v té nejvyšší je pocit ze stisku skutečně podobný mechanickým tlačítkům. Ovládání displeje nečinilo žádné potíže.
Vnitřní prostornost je na poměry vyšší střední až luxusní třídy průměrná – ostatně jde o čtyřdveřové kupé. Vpředu je vše v pořádku (pozor jen na to, že se sedí nízko a nástup probíhá jako do skutečného sportovního vozu), vzadu může vyšším postavám (nad cca 185 cm) vadit méně místa na hlavu i na kolena. Zavazadlový prostor je díky výklopnému víku dobře přístupný, jen trochu mělký. Manažerským i běžným rodinným potřebám ale svým objemem 535 litrů vyhoví. Interiér je skvěle odhlučněný, což nechá vyniknout vynikající příplatkovou audioaparaturu Bang & Olufsen.

Mild-hybrid v základu
Všechny nové A7, tedy testovaná benzinová 55 TFSI i dieselová 50 TDI, jsou tzv. mild-hybridy. Díky speciálnímu 12kW alternátoru napojenému na li-ion akumulátor (dobíjí se rekuperací při brzdění) tak auto dokáže mezi 55 a 160 km/h tzv. plachtit, tedy vypnout spalovací motor a udržovat rychlost pouze silou elektřiny. Funguje to nejlépe, když je pohonné ústrojí nastavené do režimu Efficiency. Při něm zároveň nejlépe pracuje automatizovaná převodovka DSG. S každým přidáním plynu pak zbytečně nepodřazuje a nechává vyniknout sílu přeplňovaného třílitrového šestiválce od nízkých otáček (250 kW, 500 Nm).
I díky mild-hybridnímu systému dokáže být A7 relativně úsporná. Celková spotřeba během testu činila 10,5 l/100 km. Při poklidném tempu mimo umí A7 jezdit za sem až osm litrů. Ve městě počítejte přibližně se třinácti.
Výkon motoru je na silnici přenášen pomocí systému Quattro. S motorem 55 TSI se bohužel nepojí „klasické“ quattro se stálým pohonem všech kol přes diferenciál typu Torsen, nýbrž pohon předních kol s těmi zadními připojovanými pomocí elektromechanické spojky. Audi se dušuje, že elektronika reaguje svižně, takže systém se chová jako „plnohodnotné“ quattro, při rychlejší jízdě však vůz zpoza volantu působí jako předokolka. V praxi to většině řidičů vadit nebude, pro někoho ale může jít o nevýhodu. Vznětová 50 TDI má ovšem tradiční quattro s torsenem (a také planetovou automatickou převodovku s měničem točivého momentu a nikoliv dvouspojkové DSG).
Podvozek testovaného vozu disponoval příplatkovým adaptivním vzduchovým odpružením. Autu obutému do 20palcových ráfků to však ani v nejměkčím režimu Comfort nepomohlo odtlumit ostřejší nerovnosti (typicky propadlé kanály, zpomalovací prahy, vytlučený asfalt na okresce), čímž bohužel zásadně trpí kvalita jízdy. Audi A7 dokáže být pohodlné na kvalitních silnicích, na těch rozbitějších českých se ale bohužel až příliš často dostanou k zádům posádky tvrdé rány. Situaci by mohly zlepšit o palec či dva menší ráfky kol. Při manévrování ve městě skvěle funguje aktivní natáčení zadních kol, které významně zmenšuje poloměr otáčení (ve vyšších rychlostech pak napomáhá stabilitě).
Tvrdý podvozek by mohl signalizovat, že A7 bude dobře fungovat při svižnější jízdě, ke které ostatně svým stylingem vyzývá. Bohužel při svezení na zatáčkovité trati nenabídne A7 příliš radosti; audi je velmi rychlé, ale až moc těžkopádné. Jak praví klasik, jeho přirozeným revírem je dálnice.

Autonomní provoz na dohled
Co naopak funguje velmi dobře, jsou systémy (polo)autonomního řízení. Adaptivní tempomat pracuje plynule, dokáže vůz samočinně zastavit i rozjet (velmi praktické v kolonách) a umí také přizpůsobit rychlost jízdy aktuálnímu rychlostnímu limitu. Stejně tak chválíme systém udržování v pruhu. U toho ale samozřejmě záleží na kvalitě vodorovného značení silnice. Jako celek pracuje autonomie v A7 poměrně spolehlivě, je však potřeba nad ní stále bdít a vyhodnocovat potenciálně nestandardní momenty, které se bez zásahu řidiče neobejdou (např. předjíždění cyklisty).
A resumé? Audi A7 je příjemným cestovním vozem, jehož největší devizou je vzhled a provedení interiéru. V konkrétně testované specifikaci zamrzí hlavně nepříliš pohodlný podvozek a použitý systém pohonu všech kol. Pro většinu zájemců bude lepší volbou dieselová 50 TDI s menšími ráfky, která nabídne nižší spotřebu, skutečně stálý pohon všech kol a vyšší komfort odpružení. 50 TDI ostatně nyní figuruje v ceníku sama, protože nové kusy A7 55 TFSI čekají na homologaci podle nových evropských pravidel. Do prodeje se však vrátí během podzimu. Cena není z nejnižších, při porovnání měsíčních splátek leasingu s konkurenty od BMW a Mercedesu ale nevznikne zásadní rozdíl.