Mají autokamery význam pro firemní řidiče?
Autokamery jsou mediálně vděčné téma, většina diskusí kolem nich se ale týká zveřejňování záznamů na internetu. Redakce Flotily se zajímala spíš o to, nakolik k záznamům přihlížejí pojišťovny nebo soudy při rozhodování o viníkovi dopravní nehody.
Kamera, pevně umístěná v autě, určitě může v mnoha situacích pomoct. Umí zaznamenat vozidlo řidiče, který z místa nehody ujel, nebo naopak umožní zaznamenat případný pokus o získání úplatku ze strany policie. Ale dobrat se na základě jejich záznamu odškodnění ze strany pojišťovny nebo u soudu je poměrně komplikované.
Klíčové je stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů z března 2015, podle kterého se na kamery v motorovém vozidle vztahuje zákon č. 101/2000 Sb. Že se toto stanovisko nezměnilo, potvrdila Flotile tisková mluvčí úřadu Květa Gebauerová. „Za situace, kdy provozovatel kamery zamýšlí tyto záběry používat výhradně pro účely ochrany své osoby, spolucestující osoby, případně zaměstnance; a dále za účelem ochrany svých práv například v souvislosti s objasněním dopravní nehody nebo jiné pojistné události, jejímž byl účastníkem, aplikují se na toto zpracování související ustanovení zákona č. 101/2000 Sb.“
Co z toho vyplývá? Získané nahrávky a záznamy lze využít pouze v souvislosti s řešením
dopravního incidentu, jehož je provozovatel kamery přímým nebo nepřímým účastníkem. Takový záznam nesmí být zveřejněn, ale jedině předán Policii ČR, příslušnému správnímu orgánu, případně pojišťovně či soudu. Je možné to udělat i bez souhlasu nahraných subjektů, ale je třeba je o této skutečnosti informovat (že záznam existuje a byl předán policii). Je přitom jedno, zda jde o kameru fyzické osoby umístěnou ve vlastním voze nebo o kameru právnické osoby ve služebním autě.
Je takový záznam použitelný u soudu?
Máte záznam z dopravní nehody, jste přesvědčeni, že nejste viníkem, ale druhá strana sporu nesouhlasí a věc se dostane až k soudu. Bude vám tam kamerový záznam něco platný? Může, ale nemusí, spolehnout se na to nedá.
„Na danou otázku nelze obecně odpovědět,“ napsal Flotile Jakub Říman z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti. „Přípustnost důkazu v podobě zvukového nebo obrazového záznamu v civilním řízení závisí vždy na posouzení okolností konkrétního případu. Vždy totiž v takovém případě dochází ke střetu ochrany oprávněných zájmů pořizovatele záznamu a ochrany osobnosti a nedotknutelnosti soukromí osoby, jež je bez svého vědomí snímána (s výjimkou případů, kdy kupříkladu došlo k záznamu při výkonu povolání, který zpravidla nemá charakter projevu osobní povahy). Je pak na rozhodnutí soudu, aby vyhodnotil, který z těchto zájmů převažuje.“
Ministerstvo se odkazuje například na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1774/14, podle něhož: „Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby.“
Každý soud se tak bude v podobných případech zabývat nejen určením viníka případné nehody, ale bude velmi pečlivě řešit i to, jestli kamerovým záznamem nebyla porušena něčí práva. „I tehdy, nebude-li daný důkaz v řízení připuštěn, však platí, že je soud povinen se vypořádat se vším, co v řízení vyšlo najevo, tedy i s důvody, které vedly k nepřipuštění daného důkazu,“ dodává Jakub Říman.
Co na to pojišťovny?
S tím, jak jsou kamery ve vozidlech stále častější, roste i počet případů, kdy záznamy vstupují do řešení pojistných událostí. „Obecně lze říci, že doložený záznam z kamer akceptujeme jako jeden z dalších z podkladů k určení míry zavinění dopravní nehody,“ potvrzuje Jiří Cívka z pojišťovny Generali. „Aby byl akceptovatelný, musí být průkazný, tedy kvalitní. I přes to, že je tato technika u řidičů aktivně využívána již delší dobu, neevidujeme významný nárůst dokládání videozáznamů z nehod.“
„Kamerový záznam z vozidla může při řešení pojistných událostí pomoci,“ potvrzuje také Ivana Buriánková, tisková mluvčí České pojišťovny. „Naši likvidátoři již ve své praxi řešili řadu případů, kdy výpovědi účastníků nehody byly protichůdné a kamerový záznam jednoho z vozidel pomohl situaci spravedlivě posoudit. Jako příklad mohu uvést nehodu, ke které došlo na světelné křižovatce – jeden řidič tvrdil, že ten druhý jel na červenou, a proto došlo k nehodě. Kamerový záznam z vozidla obviněného řidiče však prokázal opak a díky tomu mohla být pojistná událost spravedlivě vyřešena.“
Takových případů ale v praxi zatím mnoho není a většina pojišťoven se na kamery nijak zvlášť nespoléhá. „Žádný interní předpis v tomto směru nemáme. Pojistné události se systematicky podle kamer nevyhodnocují. Zatím se s tím nesetkáváme,“ konstatuje Eva Svobodová, tisková mluvčí UNIQA pojišťovny.
„Záznamy z kamer v autě mohou tvořit jeden z důkazů, ale jejich použití v praxi je dost omezené. Pokud se například rozbije čelní sklo auta od letícího kamene, uslyšíte na záznamu pouze ránu, ale kamera nezaznamená, od kterého auta kámen vylétl. Všechny nehody se také nestávají pouze z pohledu řidiče přes čelní sklo, kam je zpravidla kamera nastavena. Kamery ve vozidlech jsou spíš mediálně atraktivním tématem, ale při řešení pojistných událostí se s nimi setkáváme výjimečně,“ dodává Václav Bálek, tiskový mluvčí Allianz pojišťovny.
Související články:
– Srovnávací test nejlepších autokamer
– Palubní autokamery mohou výrazně snížit nehodovost firemních řidičů
