Delší životní cyklus aut zvyšuje jejich zůstatkovou hodnotu
Podle průzkumu společnosti NAMA firemní flotily všech velikostí zaznamenaly vliv délky trvání leasingových smluv na zůstatkovou hodnotu vozidel. Delší kontrakty ji zvyšují.
Tzv. rezidual value neboli zůstatková hodnota je podstatnou částí celkových nákladů na vlastnictví automobilu. RV je čistá cena, za kterou prodáváte vozidlo na konci jeho primární doby užívání. Určuje se vyhodnocení dvou základních faktorů – stáří (doba pronájmu) a počet najetých kilometrů – ten má při určování RV podstatný vliv.
Dá se říci, že starší vůz s nižším nájezdem by měl mít teoreticky vyšší RV než mladší auto s vyšším počtem najetých kilometrů, hodnotu vozu však ovlivňuje řada dalších proměnlivých faktorů, jako je například počet konkrétních vozidel na trhu.
Aktuální průzkum společnosti NAMA ukázal, že s rostoucí délkou trvání leasingové smlouvy se zvyšuje i RV. Týká se to především flotil, v níž jezdí auta s alternativními pohony, jako jsou elektromobily nebo hybridy.
Většina fleeetových manažerů vyřazuje staré a nakupuje nové vozy po pěti letech, a zbylá část firem provozuje své automobily až do konce jejich životnosti. V tomto případě se nejčastěji jedná o životní cyklus v rozmezí 6 až 8 let. Riziko této koncepce spočívá v tom, že se zvyšujícím se věkem automobilu stoupá také pravděpodobnost výskytu nějaké velmi nákladné poruchy nebo se mohou neplánovaně vyskytnout různé drahé úkony v rámci údržby.
Zůstatkové hodnoty ojetých dodávek jsou ale nyní historicky nejvyšší i přes zvyšování jejich průměrného věku a přes jejich vyšší kilometrový nájezd. Tento trend je spolu s vyrovnanou poptávkou po tomto typu vozidel výhodný především pro společnosti provozující například autodopravu. Při obměně jejich vozového parku, který z velké části tvoří užitkové automobily, dostanou při prodeji vysloužilých vozů více peněz.
A jaké jsou priority zákazníků, kteří vysloužilá firemní auta kupují? Na prvním místě je pro ně důležitý dobrý technický stav vozu, kupující si často raději připlatí i desetitisíce korun za zachovalý a dobře udržovaný vůz. Tato skutečnost by mohla být pro fleetové manažery vodítkem, jak zabezpečit co nejvyšší zůstatkovou hodnotu svých vozů – nezanedbávat jejich údržbu a hlídat, jakým způsobem s nimi zaměstnanci zacházejí.
Šetrní mohou snížit celkové náklady provoz vozového parku o 12% oproti průměru, ti nešetrní je naopak mohou zvýšit až o 13 % nad průměr.
Pokud jde o průměrnou životnost vozidla, rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími řidiči lze vyjádřit v desítkách tisíc korun na vozidlo, v případě velkých podniků s početnými flotilami to tak může znamenat i šesticiferné sumy.
