Trendy a úskalí GPS monitoringu

Bez monitorovacích systémů založených na sledování vozidel přes GPS si řada firem svůj chod už ani neumí představit. Nabídka zařízení je rozmanitá, tím spíš je třeba vybírat ostražitě.

Na přítomnost přenosných či ve voze pevně vestavěných navigačních systémů, pracujících na základě soustavy GPS, jsme si již dávno zvykli, ovšem GPS umí i daleko více. Řada firem s větším autoparkem si nyní nedokáže představit svůj provoz bez GPS lokátorů. Takový modul, instalovaný ve firemním vozidle, kombinuje technologie GPS a GSM. Přes GPS určuje polohu a přes GSM, tedy datové přenosy mobilního operátora, zaznamenává a v reálném čase odesílá údaje o pohyb automobilu.

Paralela s GPS navigací však u GPS lokátoru končí už samotným zaměřením a uživatelským rozhraním. Zatímco navigace má pomáhat řidiči v orientaci, úkolem lokátoru je informovat vedení firmy o pohybu jejího vozidla, případně nákladu. Svůj největší rozmach mají GPS lokátory již za sebou, v průběhu posledních sedmi let se k jejich využití dle statistik odhodlaly již bezmála tři čtvrtiny flotilových zákazníků. Přesto je stále prostor ke zlepšování a hledání poskytovatelů, kteří nastaví ideální model pro konkrétní společnost.

Základním posláním GPS lokátorů ve firemních autech je kontrola polohy vozidel v reálném čase. A to se všemi přednostmi i negativy. Provozovatel flotily má dokonalý přehled o pohybu automobilů. Prakticky tím vyloučí tzv. černé, neboli prostě soukromé jízdy zaměstnanců, ale také manipulace s knihami jízd či palivem. V kombinaci s elektronickou knihou jízd, jež stále častěji bývá součástí těchto systémů, usnadňuje veškerou dokumentaci a evidenci, ale také přináší řadu dalších užitečných výstupů včetně hodnocení spotřeby paliva.

Instalace modulu na jedno vozidlo se pohybuje v řádu několika tisíců korun, přičemž roli při stanovení konkrétní částky hraje nejen systém samotný, ale také počet vozidel, do nichž konkrétní firma soustavu jednorázově objedná. Měsíční náklady na provoz jedné takové „krabičky“ se pohybují v řádu několika set korun, přičemž většina z těchto nákladů jde na vrub poskytovatelům sítě GSM.

Podle čeho vybírat?

Nabídka na trhu je v oblasti monitorování firemních vozů skrze GPS lokátory široká, ale poměrně ustálená. Trendy tak směřují především k přesnějšímu cílení na potřeby konkrétního zákazníka a integraci monitorovacích jednotek s dalšími systémy. Nač si při výběru té správné soustavy dávat pozor? „Určitě se zaměřte na mapové podklady,“ radí Oldřich Škranc z firmy GPS Dozor. „Nejrozšířenější jsou Google Maps, ale jsou i společnosti, které stále využívají méně kvalitní, tzv. open source mapy. Dále by v dnešní době měla být k dispozici také mobilní verze systému sledování vozidel.“

Typů těchto zařízení je hned několik, přičemž orientace mezi nimi není vůbec jednoduchá. Už s ohledem na množství společností, jež se nabídkou a provozem GPS modulů zabývají, se lze setkávat s celou řadou označení, což dále komplikují překlady názvů ze západoevropských jazyků. Nejjednodušší verzí je tzv. GPS logger, jenž se vejde do přívěsku na klíče. Umí v pravidelných intervalech zaznamenávat souřadnice GPS, ale uživatel se k těmto informacím dostane teprve po stažení údajů do počítače. Cenově lze hovořit o rozpětí 1500 až 4000 Kč. Pokročilejším zařízením pak bývají tzv. GPS trackery, které už dokážou odesílat svoji polohu a nacházejí široké možnosti uplatnění i zcela mimo dopravu. Některé z nich mohou zároveň zaznamenávat i určité další parametry jakými jsou teplota či vlhkost okolního prostředí. Ceny trackerů začínají v oblasti 3 000 Kč, ovšem je třeba počítat také s náklady na provoz, jež se pohybují okolo 100 Kč na měsíc.

Plnohodnotné GPS lokátory však zajišťují monitoring celé řady údajů, přičemž záznam veličin a jejich odesílání lze zpravidla nastavit v širokém rozsahu podle požadavků provozovatele. Zjišťování polohy vozidla může probíhat v závislosti na nastavené vzorkovací frekvenci i v řádu stovek metrů či desítek sekund, přičemž shromážděná data lze na centrálu odesílat několikrát za minutu, ale také v řádu dnů nebo týdnů. Ani při poměrně podrobném vzorkování se však nelze vyhnout rozdílům v naměřené a skutečné ujeté dráze vozidla s ohledem na rozdíl v drahách skutečných a těch vykreslených soustavou zaznamenaných bodů GPS, nicméně odchylky se zpravidla pohybují do 1 %. Cena GPS lokátoru se pohybuje zpravidla okolo 4000 Kč, při jednorázové objednávce zástavby do více vozů může být ale nižší. Měsíční paušály na provoz jsou na území České republiky přibližně 200 Kč, pro cesty po Evropě je třeba počítat s náklady okolo 300 Kč v závislosti na provozovateli služby, poskytovateli datového připojení a sjednaných podmínkách. 

Jak bylo naznačeno výše, monitorovací systémy GPS lze poměrně snadno kombinovat také s automatickými výstupy v podobě knihy jízd, ale též s evidencí tankování (vstupy zadávané manuálně, nebo samočinně z tankovacích karet). Ovšem to se již dostáváme do sféry správy dat. Nejjednodušší systémy odesílají informace formou SMS, ovšem pro chod firmy v takovém případě žádný větší přínos neznamenají. Většinou se tak data odesílají na správcovské servery a v případě kvalitních výstupů s nimi lze velmi efektivně pracovat.

Z výše popsaných systémů připadá v úvahu pro užití ve firemních flotilách pouze skutečný GPS lokátor, tracker ani logger totiž neumožňují zcela samočinný provoz ani výstupy do podoby elektronické knihy jízd. O cenách byla řeč výše, firemní zákazník tak může počítat s jednorázovou cenou za zařízení a jeho montáž (asi 1000 Kč na jednotku) a přesně specifikovanými měsíčními paušály, jež lze navíc skloubit s mobilním operátorem používaným ve firmě pro telefonování.

Své služby v této branži nyní poměrně čerstvě nabízí i přímo mobilní operátoři, přičemž systém pracuje vždy podobně jako výše uvedené moduly specializovaných dodavatelů. T-Mobile letos na jaře spustil službu T-Mobile Autopark. GPS modul se SIM kartou a tarifem T-Mobile Autopark je běžným způsobem instalován pod palubní deskou automobilu a umožňuje připojit periferní soustavy včetně identifikace řidiče a přepínání mezi služebními a soukromými jízdami. Zákazník má informace o své flotile k dispozici přímo na zvláštním webu, takže není třeba investovat do softwaru. Jednotka stojí včetně montáže 4 199 Kč bez DPH, její provoz vás přijde minimálně na 469 Kč bez DPH.

Operátor O2 nabízí v rámci služby O2 Car Control ve variantě Standard mapové podklady s každoroční aktualizací a sledování servisních intervalů a tankování, provádění hromadných změn či integraci stávajících systémů. Také O2 slibuje úspory nákladů jak v provozu flotily, tak i v zavádění systému monitoringu, ani zde totiž není třeba investovat do speciálního softwaru. Jednotka GPS včetně instalace vás u O2 vyjde na 4 450 Kč a měsíční paušály s cenou začínají při závazku na 24 měsíců na částce 170 Kč, přičemž za základní se považuje sazba 399 Kč (ve všech případech bez DPH).

Také Vodafone, třetí z velkých mobilních operátorů působících na českém trhu, má pro GPS monitoring firemní flotily své řešení. Nabízí je v rámci svých M2M služeb a slibuje nastavení adekvátních podmínek pro větší i menší firmy. Vodafone poskytuje monitoring automobilů přes GPS kompletně, tedy včetně hardwaru, konektivity a softwaru. Připraveny jsou verze jak s měsíčním paušálem, tak i bez něj, kdy se platí v rámci objednaného tarifu jen za skutečně přenesená data. 

 Etika a právo

Firmy, jež GPS monitoring využívají, si vesměs nemohou tohoto šikovného pomocníka vynachválit. Jistě, instalace i provoz něco stojí, ovšem s ohledem na omezení černých jízd se obvykle hovoří o průměrných finančních úsporách v hladině 20 %. Efekt je už preventivní, jakmile je zaměstnanec informován o zástavbě podobného zařízení do svého služebního vozu, dává si pozor a nenechává se unést vábením jezdit s firemním autem za firemní peníze v soukromém životě. „Využíváme nejen identifikaci řidičů, ale také automatickou knihu jízd,“ vypočítává výhody GPS monitoringu Lukáš Loup, ekonomický ředitel společnosti ICOM transport. „Sledujeme také, kde se naše osobní vozidla pohybují, kdo je používá a další informace o jejich provozu. Užitečná je pro nás také funkce upozornění na blížící se termín STK.”

Stále však najdeme firmy, jež GPS lokátory nepoužívají. „Implementaci těchto zařízení do našich automobilů sice stále zvažujeme, ale v dohledné době ji rozhodně řešit nebudeme,“ uvedl na dotaz Flotily jednatel potravinářské společnosti. Identitu do tisku uvést nechtěl, ale k tématu dodává: „Máme necelých dvacet vozů a řidiči jsou u nás zaměstnáni v průměru tři roky. Stále se spoléháme na papírové knihy jízd, a i když máme příležitostně podezření k využívání firemních vozů k soukromým jízdám, řešíme to individuálně. Dodávka s nástavbou je přeci jen pro cesty za rodinnými nákupy či na chalupu poněkud nepraktická, přes noc všechna auta stojí na dvoře. Zavedení GPS lokátoru by pro nás znamenalo svým způsobem překročení pomyslného Rubikonu, jež by podle nás poškodilo vztahy se zaměstnanci.“   

Hlavním problémem v očích některých zaměstnanců je, že GPS lokátor podle nich představuje sledovací zařízení. „My to nepoužíváme na sledování lidí, ale na rozlišení soukromých a služebních cest,“ uvedl mluvčí České rafinérské Aleš Soukup. „Zjednodušilo nám to evidenci. Pokud zaměstnanec jede služebním autem z domova do práce, je to soukromá cesta.“ GPS lokátor může navíc pomoci odhalit podvodníka. „GPS jsme tajně nechali namontovat do auta jednoho našeho zaměstnance. Měli jsme podezření, že o víkendu jezdí služebním autem na chatu, což se nakonec i potvrdilo,“ tvrdí podnikatel Josef z České Lípy. V takovém případě se však dotyčný zaměstnavatel dostal až na samotnou hranu zákona, jež je z legislativního hlediska v případě GPS monitoringu velmi tenká.

Zákoník práce v paragrafu 316 sice zaměstnavateli přiznává právo přiměřeným způsobem kontrolovat zákaz využívání výrobních a pracovních prostředků (včetně služebního vozidla) pro osobní potřebu, na druhou stranu mu v jiném odstavci téhož paragrafu zamezuje v narušování soukromí zaměstnance a jeho otevřeném či skrytém sledování. Ze sledování výrobních prostředků se tak zkrátka nesmí stát sledování zaměstnanců, což často může být pověstným kamenem úrazu. Zaměstnanec by tak měl být vždy o přítomnosti GPS lokátoru v jím používaném služebním vozidle informován, případně by mu mělo být umožněno jednoduše přepínat mezi režimy služební a soukromé jízdy. Hlediska etiky mohou být v tomto případě různá, ovšem je třeba zaměstnancům vysvětlit, že na černé jízdy jedince v důsledku doplácí firma samotná.