Flotilová auta mají problémy při STK

Podle statistik ze stanic technických kontrol a měření emisí neprojde každé čtvrté firemní auto technickou kontrolou.

Jako nejúspěšnější se na technických kontrolách ukazují vozy prémiových značek, jako například Mercedes-Benz, BMW nebo Audi.
Nejvíce zanedbané přijíždí oblíbené bestsellery a levnější firemní vozy. Do výsledků ale promlouvají závady, jako je například prasklé čelní sklo, které lze odstranit ještě před návštěvou STK. Výskyt této vady na voze totiž v drtivé většině případů znamená její neabsolvování. Mezi typickými závadami dále nejčastěji patří nevyhovující emise, špatný stav světel a opotřebované brzdy.

Jelikož nové automobily musí absolvovat technickou prohlídku a měření emisí až po 4 letech od prodeje, při první prohlídce má průměrné firemní auto najeto cca 80 tis. km. Firmy, které u svých vozů používají tříletý životní cyklus, se sice nemusí absolvování technické prohlídky obávat, zanedbání jejich údržby a servisu se ale při prodeji odrazí v nižší prodejní ceně.

Nešetrné zacházení = nižší zůstatková hodnota

Jestliže firma prodává vůz, o který se jeho řidič nestaral a zacházel s ním hrubě, dostane za něj daleko méně peněz než za udržovaný automobil v dobrém stavu. Daleko vyšší zůstatkovou hodnotu při prodeji vykazují vozy z flotil, které mají jasně stanovené předpisy pro údržbu vozů. Ty navíc prodají své vozy mnohem rychleji.

Pro určení prodejní hodnoty vozu jsou klíčové tři faktory: věk, počet najetých kilometrů a celkový stav vozu. Prodej zanedbaného vozu znamená nejen nižší zisk, ale někdy dokonce i mimořádné investice na uvedení vozu do stavu, v němž jej lze dobře prodat. Nejčastějším prohřeškem je překračování intervalů pro výměnu motorového oleje, což vede v poškození, někdy až zničení motoru automobilu. Kouření uvnitř vozu – to je další faktor, který vůz znehodnocuje. Ve většině flotil je zakázáno, málokterý řidič ale toto nařízení uposlechne. Při následném prodeji takovéhoto vozu firma jistě přijde o několik tis. Kč, jelikož všudypřítomného zápachu po cigaretovém kouři je velmi obtížné se zbavit. Často mají tyto vozy také propálené sedačky.

Velká část řidičů se řídí příslovím „z cizího krev neteče“ a dává vozům pořádně zabrat. Interiér některých vozů často nemá daleko k odpadkovému koši. Prostor u pod nohami řidiče bývá často politý od různých nápojů z povalujících se láhví a plechovek – to by ještě nebylo to nejhorší. Toto chování řidičů se ale v praxi ukázalo jako velmi nebezpečné, neboť jsou známy případy, kdy se láhev zaklínila pod pedály při akceleraci nebo brzdění. To následně způsobilo nehodu, jelikož vůz nebylo možné v krizové situaci správně ovládat. O rizicích tohoto chování většina firem neví a řidiče tak za tyto prohřešky ani nepostihuje.

Většinu řidičů stačí požádat či napomenout, aby se ke svěřenému vozidlu začali lépe chovat. Někteří zaměstnanci ale ví, že jim špatné zacházení s vozidlem nelze vždy prokázat. Také se vymlouvají na to, že jim podmínky užívání vozidla nikdo dostatečně nesdělil. Těžko lze posoudit, jaké opotřebení nebo poškození automobilu vzniklo běžným provozem a co už je důsledkem hrubého nebo nešetrného zacházení. Je proto nezbytné svým zaměstnancům přesně sdělit podmínky zacházení s vozidlem a na základě toho je nechat podepsat prohlášení, které potvrzuje, že byli s těmito podmínkami seznámeni a jsou jim známy kroky, které proti nim budou podniknuty v případě jejich nedodržování.