Hybridy ve flotile

V  poslední době se téměř všechny automobilky předhánějí ve  snaze nabídnout co nejekologičtější model. Trendovým zbožím se stávají hybridní modely, mají ale potenciál rozšířit se do vozových parků?

Jako hybridní vozidla jsou obecně považovány všechny vozy, které pro svůj pohon používají kombinaci více zdrojů energie. Podle české legislativy jsou takto označovány pouze automobily, které kombinují spalovací motor s  elektromotorem. Problematika hybridů je ovšem poněkud složitější a  samotných hybridů, které vyhovují i  české právní terminologii, existuje hned několik druhů. Ty se od sebe liší právě použitou technologií.

Není hybrid jako hybrid

Nejdříve je nutné zmínit takzvaný mikro-hybrid, což značí vůz se systémem start-stop  a  jako  „micro  hybrid  drive“  je známý především díky značce Smart. Principem technologie je skutečnost, že motor při nízké rychlosti při dobržďování vypíná. Tato technologie ale není dle české legislativy uznána jako hybridní, neboť nekombinuje spalovací motor s  elektromotorem. Podobné technologie už v současnosti využívá velká většina automobilek, takže je docela možné, že už ho ve své flotile máte i vy.

Další verze hybridů již ale zmíněné základní pravidlo hybridních pohonů splňují. Takzvaný mild-hybrid je technologie, kterou používá Honda. Konvenční motor je kombinován s  elektromotorem, ovšem samostatná jízda pouze na  elektrický pohon není možná. Baterie vozu se dobíjí rekuperací při dobržďování a elektromotor slouží „pouze“ jako jakýsi „podpůrný zdroj výkonu“, který asistuje při akceleraci. Nejčastěji tedy při rozjezdu vozu a  předjíždění. Výsledná úspora paliva je tak menší, stejně jako snížení emisí CO2.

Další technologií je pak full-hybrid, nebo také česky plný hybrid, což je hybridní vůz, který nabízí krátkodobý pohyb pouze  na  elektřinu  za  baterií.  Tuto  technologii využívá například Toyota v  Priusu, Lexus, Mercedes a  další výrobci. Výrazným hendikepem této technologie je však maximální rychlost, do které mohou být vozy poháněny pouze bateriemi a jezdit tak s „nulovými“ emisemi a spotřebou. Rychlost je většinou omezena na  40-50 km/m a  „čistý provoz“ tak lze využít krátkodobě například ve městě při popojíždění v kolonách. Nejvyšším stupněm ve  vývoji hybridů jsou  pak  takzvané  „plug-in  hybridy“  neboli „hybridy do zásuvky“. Baterie těchto hybridních aut lze dobít vedle rekuperace energie také jednoduchým připojením k elektrickému zdroji. Průkopníkem v této oblasti je Chevrolet Volt a jeho evropský „bratříček“ Opel Ampera a  také Toyota Prius Plug-in hybrid, právě mířící do evropských autosalonů.

Hybridy v českých flotilách

Samostatné statistiky prodejů, respektive registrací hybridních vozů v České republice provádí Svaz dovozců automobilů až od letošního roku. I tak za první tři měsíce roku 2012 není statistika prodejů těchto vozidel v ČR příliš optimistická. Domácímu trhu nejvíce dominoval Lexus RX, kterého se prodalo rovných 16 ks, dále s odstupem následuje Honda CR-Z se čtrnácti exempláři a  Lexus CT s  devíti prodanými vozy. Etalon třídy hybridů Toyota Prius byla se sedmi prodanými exempláři předstižena také svým sourozencem Toyotou Auris, které se prodalo o jeden vůz více, tedy celkově osm. Prius tak v prodejnosti předstihl pouze Hondu Jazz, kterou si za letošní rok pořídili čtyři zájemci.

Protože souhrnná samostatná čísla registrací pouze fleetových zákazníků nejsou k dispozici, je z uvedeného výsledku prodeje zřejmé, že jak české firmy, tak ani běžní motoristé hybridním vozům v současnosti  příliš  neholdují.  Stejně  tak  elektromobilům, kterých bylo za  celý loňský rok v České republice prodáno pouze 54. Průkopníkem mezi českými firmami je pražská centrála Vodafonu, která provozuje flotilu pěti hybridů Toyota Prius a  dalších třech hybridních sourozenců Toyota Auris HSD. Tato vozidla zakoupili již v roce 2008 a v současné době vozy v  rámci operativního leasingu obměnili za modely Prius třetí generace. Z dalších firem se jedná spíše o  menší společnosti a jejich počet se celkově blíží maximálně několika desítkám. Na  vině je nejpravděpodobněji česká legislativa, respektive systém podpory těchto vozidel. Hybridy si tak kupují především společnosti, které  chtějí  dát  na  odiv  svůj  „ekologický“ image. Výrazně vyšší pořizovací hodnota oproti vozům s konvenčním pohonem totiž sráží případnou realizovanou úsporu PHM. Svoji roli také hraje obava z  technických problémů a  nákladnosti případných oprav těchto vozů nebo skutečnost, že firemní politika českých firem prostě na  tyto vozy stále není přizpůsobená a zavedení hybridů do vozového parku by přineslo pouze navýšení nákladů bez výrazného přidaného efektu.

Podpora státu

Jediná podpora, jakou Česká republika provozovatelům hybridů nabízí, je nulová silniční daň. Ta se samozřejmě týká pouze firem, takže běžní motoristé k pořízení hybridů, ale i elektromobilů nejsou, na  rozdíl od  zahraničí, motivováni vůbec. To pravděpodobně vysvětluje nízké prodejní statistiky těchto vozů. Každopádně nulová silniční daň platí také pro vozidla s  pohonem na LPG nebo CNG, stejně tak autobusy linkové přepravy. Tuto situaci komentuje Aleš Indra z Hondy následovně: „Úroveň podpory ekologických vozidel ze strany státu je v současnosti  zanedbatelná. Větší podpora ekologických vozidel by pomohla obnovit vozový park v  České republice, což by přispělo k  nižšímu zatížení životního prostředí.“ S  těmito slovy lze určitě souhlasit a  dokazuje to také stav na západ od našich hranic, kde se s hybridy ve flotilách potkáme daleko častěji, což souvisí i se zmíněnou zajímavější podporou ze strany státu. Příkladem je dotace až 2800 EUR pro ekologická vozidla v Itálii nebo ceníková sleva 25 %, a to až do výše 5000 liber, která platí pro hybridy ve Velké Británii. Stejně tak je možné obdržet prémii  2000  EUR  na  nákup  hybridního vozu, který vypouští méně než 135 g CO2/km, ve Francii. Budoucnost nejistá

Ať tak či onak, hybridní vozy v českých vozových parcích zatím výrazné opodstatnění nemají. Jejich výhodou je vedle nižší spotřeby především ekologická image, kterou provozem hybridů nebo dalších ekologických vozů vysílá firma do světa. Negativem hybridů je především jejich vyšší pořizovací cena, která jakoukoliv úsporu PHM hravě smázne. Stejně tak obava o životnost hybridního systému a případné zvýšené servisní náklady. Stejně tak diskutabilní „čistota“ elektrické energie, která je právě prodejci ekologických vozů udávána jako zcela „bez emisí“. Na toto téma by se dala vést dlouhá  diskuze.  Pokud  se  však  do  budoucna změní systém podpory ze strany státu, budou mít hybridní auta v flotilách určitě svoje místo.