ROZHOVOR: Roman Teisler – Naši zaměstnanci si zaslouží jezdit dobrými auty

Roman Teisler je ředitelem pelhřimovské pekárny Adélka a pečlivě dozírá i na správu rozsáhlého vozového parku. Jeho skladba odpovídá zaměření firmy a z větší části ho tvoří užitkové vozy Iveco, které se snaží firma pořizovat z vlastních zdrojů.

Jak velký vozový park vaše firma spravuje a jaká je jeho skladba?

Náš autopark je hodně členitý a pochopitelně odpovídá našemu zaměření. V naší správě je aktuálně asi 50 vozidel. Když to vezmu od  těch největších, tak zde máme jednu cisternu, rozvážkové vozy nad 3,5 tuny, dodávkové vozy do 3,5 tuny, rozvážkové pick-upy, auta pro obchodní zástupce, vozidla pro vedení firmy a  tak dále. Máme například i řadu technických strojů jako jsou traktory, ještěrky a stavební stoje a další.

Když se zastavíme u těch rozvážkových vozů a automobilů pro management či obchodní zástupce, jaké značky využíváte?

U  rozvážkových vozů se spoléháme na značku Iveco a modely Daily. Mimo to nám tu ještě dosluhují dva Fordy Transit. U osobních aut se to hodně mění. Aktuálně využíváme modely značek Škoda a BMW.

Kolik má vaše firma tedy aut nad 3,5 tuny a kolik do 3,5 tuny?

V  současné chvíli je to asi půl na  půl, tedy nějakých 28 aut nad 3,5 tuny.

Kolik lidí má tento vozový park na starosti?

Správu vozového parku u nás obstarává jeden zaměstnanec, nad jehož prací pochopitelně dozírám já. Zejména co se týče výběru vozidel, jejich financování apod. Toto plánuje celé vedení společnosti, které rozhoduje i o počtu nových vozidel pro ten který rok. To se odvíjí od celkového plánu hospodaření a  potřeby průběžné obměny vozů. Snažíme se zaměstnancům zlepšovat pracovní podmínky, jak jen je to v našich silách. Máme zde korektní zaměstnance a chceme udržet jejich minimální migraci. Dlouholetí a spolehliví zaměstnanci si zaslouží, aby měli dobrá auta.

Využíváte při pořizování aut nějakého fleetového programu?

Nevyužíváme. Když jsme před 20 lety koupili firmu od státního podniku, byly tu jen staré vraky. Přemýšleli jsme, jakou cestou se v tu chvíli vydat, a vsadili jsme na vlastní dílnu. Hodně se tenkrát  opravovalo a repasovalo, na víc nebyly peníze. Tenkrát zde navíc nebyla téměř žádná nabídka nákladních vozů a člověk musel tak jako tak vsadit na Avie. Když se začal trh probouzet, zkoušeli jsme vozy Daewoo, Nissan, Mercedes a  další, nakonec jsme ale skončili u  značky Iveco. Došli jsme k tomu, že to pro nás je ideální kompromis mezi cenou, spolehlivostí, užitnou hodnotou a náklady na servis. Zprvu jsme auta kupovali od různých partnerů, nyní už máme stálého a dobrého partnera, který nám nabízí nejlepší ceny, dobré podmínky i servis a jednání na profesionální úrovni. Máme k tomuto partnerovi plnou důvěru, i když pochopitelně každý rok prověřujeme i  nabídky konkurence. To je naše povinnost – hlídat si vstupní náklady. Nyní nám tato spolupráce maximálně vyhovuje, ale jestli se otočíme příští rok nebo za dva k Mercedesu, Fiatu či k někomu jinému, kdo nám poskytne výhodnější podmínky, to vám nedokážu říct.

Váš vozový park zahrnuje velké množství nástavbových aut, pořizujete tyto vozy z  výroby nebo využíváte služeb dalšího výrobce?

Je to jak říkáte, náš provoz zahrnuje více jak 900 druhů výrobků. Není to jen pekařina, ale i cukrařina, lahůdkařina atd. Vozíme teda i chladírenské zboží a využíváme kombinovaných nástaveb. Ty nám dělají firmy tady z okolí, přeci jenom region by se měl podporovat, ne?

Mohou zaměstnanci používat firemní auta k soukromým účelům?

Ne, to mohou v naší firmě jen majitelé.

Jak často obměňujete rozvážkové vozy, kolik kilometrů v průměru ujedou?

To je těžké říct, když uděláte totálku, tak ho můžete mít po 5 tisících pryč. Ale jinak nemáme  daný  strop,  po  kterém  bychom auto obměňovali. První Iveca jsme například kupovali v roce 2000 a ještě jsme je neměnili.  Dokud vozy slouží a dokud se vyplácí dělat servisní úkony, tak si je necháváme.

Říkáte, že auta tu jezdí, dokud slouží, prodáváte je posléze přeci jen někam dál, nebo už ta auta opravdu nejsou k prodeji vhodná?

Ano, někdy se opravdu odprodávají. Ale někdy i  ta nehoda patří do  života, letos jsme měli smůlu, byly asi 3 totálky a ani za jednu nemohl náš řidič. Nebo naopak auto po nehodě není na totálku a zrenovujeme ho a prodloužíme tím jeho životnost. Takže všechny varianty jsou u nás možné. Ty nejstarší vozy se likvidují. Pokud se auto nakonec dostane k prodeji, prodává se povětšinou přes bazar. Osobní vozy si někdy odkoupí zaměstnanci, kteří mají pochopitelně u prodeje přednost.

Jakým způsobem nákup nových automobilů financujete?

Snažíme se volit ten nejvýhodnější způsob na trhu. Dříve to byl finanční leasing, dnes se to dělá přes úvěry. My aktuálně ale využíváme provozních prostředků. Máme srovnaný peněžní tok, nebereme si úvěry na auta.

Takže kupujete za hotové, nad operativním leasingem jste nepřemýšleli?

Ne, vůbec. Tuto možnost jsme ani neřešili.

Přemýšleli jste v rámci snižování provozních nákladů o pohonu na LPG či CNG?

Samozřejmě, jenže poloha naší firmy není vůči této variantě ideální. Nikde v našem dosahu nejsou plnicí stanice a budovat vlastní je příliš nákladné. My jsme si zde před pár lety zřídili vlastní tankovací stanici na  naftu, takže jsme tyto náklady snížili hned na počátku.

Vyvíjíte v souvislosti s tím i tlak na řidiče, aby jezdili kupříkladu za normované spotřeby?

Samozřejmě, ale máme různé linky, městské, dálkové a ty mají stanovené přesné limity spotřeby na zimní a letní období. Řidiči jsou motivováni a pokud tyto normy překračují, je nutné to řešit. Aktuálně jednáme o  investici do  monitorovacího GPS zařízení, které by nám mělo tyto věci hlídat.