Nástrahy operativního leasingu

Operativní leasing již na českém trhu figuruje přes jedenáct let. Potencionální zákazníci tak měli již dostatek času k pochopení jeho předností a nedostatků včetně případných rizik. Realita však napovídá, že se většina klientů stále orientuje zejména na cenu, která ale není jediným klíčovým faktorem ovlivňujícím výhodnost tohoto produktu.

Podle výsledků ČLFA dosáhl podíl operativního leasingu (OL) na celkovém leasingu movitých věcí v minulém roce 26 %, čímž je možné tento produkt považovat za stále se rozvíjející. V ČR jej poskytuje ve větším rozsahu více než 18 společností. Konkurence v této oblasti se tedy každým rokem zvyšuje a i do budoucna lze očekávat jak vzrůstající poptávku ze strany klientů, tak rozsáhlejší nabídku OL ze strany poskytovatelů. Ten, kdo by na této situaci měl profitovat, je především zákazník. Umí však typický zájemce o operativní leasing rozklíčovat nejvhodnější nabídku?

V dnešní době, kdy jsou náklady vozového parku ostře sledovaným tématem, je jistě rozumné zabývat se možnostmi úspor při jeho provozování. I v oblasti OL se správcům vozových parků nabízí cela řada dílčích možností jak snížit celkové náklady na vlastnictví vozidla(TCO). Tou nejviditelnější je samozřejmě vyjednávání o podmínkách OL s jeho poskytovatelem. V praxi, při výběrových řízeních, většina subjektů extrémně tlačí na výhodné cenové podmínky (měsíční splátku), které se ale v konečném výsledku mohou promítnout do rizik znamenajících nevýhodnost celého smluvního vztahu.

Jak jsem již nastínil v úvodu, OL vypadá svou formou na první pohled jako jednoduchý produkt. Na ten druhý jde ale o nástroj, který při neznalosti klienta mohou některé leasingové společnosti zneužít zamlčením klíčových informací. Nechci se zde pouštět do hodnocení férovosti poskytovatelů těchto služeb, nicméně fakta vypovídají o mnohem menším konkurenčním prostředí, než je tomu na západ od našich hranic. Zvláště malé a střední firmy, které nemají kontrolní mechanismy (vlastní l eetový manažer, poradenská společnost), se mohou v praxi často s podobným neetickým jednáním setkat. Pojďme si tedy potenciální rizika konkretizovat.

Nástraha číslo jedna: rekalkulace

Pokud si „vyhádáte“ při výběrovém řízení opravdu nízkou měsíční splátku, zdaleka nemáte vyhráno. Ve hře je tzv. otevřená kalkulace, která dává právo leasingové společnosti měnit během platnosti smlouvy výši měsíční splátky. Před podpisem smlouvy je tedy účelné zaměřit se na skutečnosti, při kterých může leasingová společnost (LS) k úpravám měsíční splátky přistoupit. V praxi se větší klienti riziku rekalkulací brání tak, že na ně jednoduše nepřistoupí. Důvodů k rekalkulacím je několik – zvýšení inflace, změna úrokové sazby, nebo vyšší nájezd kilometrů než je ve smlouvě. LS by ale samozřejmě měla upravovat splátky i směrem dolů, pokud k tomu nastane důvod, dle praxe jsou ale tyto aktivity (díky téměř neexistujícím kontrolním mechanismům ze strany klientů) minimalizovány.

Nástraha číslo dvě: zůstatková cena vozidel

Tyto ceny jsou kalkulovány (ze zkušeností z předešlých let) trochu výše, i tak často dochází ze strany LS k nereálnému odhadu. I sami klienti často ve snaze pořídit levnější neevropský vůz následně po skončení doby pronájmu doplácí na vyšší pokles ceny, než by tomu bylo např. u evropského konkurenta.

A právě část poklesu zůstatkové hodnoty se LS snaží často promítnout do rekalkulace.

Nástraha číslo tři: nadlimitní nájezd kilometrů

Společnost by už při přípravě výběrového řízení, resp. při zadávání podmínek leasingovým společnostem, měla znát (např. s ohledem na jiná vozidla) průměrný nájezd automobilů, který bude následně uveden ve smlouvě. Pokud není nájezd dostatečně přesně stanoven, firma platí poplatek za nadlimitní proběh km, nebo naopak, pokud vůz ujede méně, než bylo původně stanoveno ve smlouvě, dostane vrácenu jen velmi malou poměrnou část toho, co zaplatila ve splátce – kam byl samozřejmě původní nájezd zakalkulován. Velké společnosti proto vozy mezi zaměstnanci mění, aby dosáhly ke smluvnímu nájezdu co nejblíže.

Nástraha číslo čtyři: nadměrná opotřebení

Tuto částku si leasingová společnost často účtuje po ukončení doby pronájmu.

Hlavně menší společnosti tento poslední krok, tedy vrácení vozidla zpět, vůbec neřeší a následně jen slušně zaplatí fakturu na nadměrné opotřebení.  Samozřejmě každý vůz je po ukončení nájemního vztahu určitým způsobem opotřebován, některý více, některý méně. Zůstatkovou cenu ale sráží hlavně vady laku a další viditelná povrchová poškození včetně vad v interiéru či jeho znečištění. Obvyklé poplatky za nadměrné opotřebení se pohybují od 10 do 20 % zůstatkové hodnoty vozu a pokud nemáte detailně zdokumentován stav vozu při předání LS, lze pak jen těžko dokazovat, že nadměrné opotřebení bylo nárokováno neoprávněně. Asistence pověřené osoby zastupující při vrácení vozu klienta u LS by měla být automatickou součástí procesu ukončení leasingu.

Rozhovor – Aleš Zich z AZ consulting

Nabízíte odbornou asistenci při vracení vozidel po operativním leasingu. Jak probíhá v praxi?

Na úplném začátku spolupráce zjišťujeme u klienta, jak u něj proces vracení konkrétně probíhá, kdo je zodpovědný za předání vozidla ze strany klienta a další potřebné informace. Důležité je i to, jaké částky již byly v minulosti za nadměrné opotřebení ze strany leasingové společnosti klientovi účtovány. Obvykle je vracení vozidel u firem s autoparkem do cca 60-80 vozidel zcela neřešeno nebo jen velmi okrajově. U těch větších, mají-li již z minulosti zkušenost s tučnou fakturou za nadměrné opotřebení, to je v některých případech řešeno alespoň částečně. U většiny i rem však úplně chybí prevence, tedy kvalifikovaná prohlídka vozidel odborníkem před samotným vracením vozidla, která může často ušetřit provedením několika jednoduchých úkonů či drobných oprav mnoho tisíc, v některých případech i desítek tisíc korun u jediného vozu. Při samotném vracení vozidel pak naše odborná asistence spočívá jednak ve vyvážení misky vah na straně klienta, protože na straně leasingové společnosti vždy stojí vyškolený člověk s potřebnou odbornou znalostí, dále také v dohledu nad korektností popisu zjištěného rozsahu nadměrného opotřebení. Jednoduše nedovolíme uvést do předávacího protokolu nic, co do něj opravdu nepatří.

Pokud vznikne jakýkoliv rozpor, který se přímo při vracení vozidla nepovede vyřešit, kvalifikovaně zaznamenáme, čeho se týká a problematické položky důsledně zadokumentujeme pro pozdější dořešení.

Vnímáte rizika spojená s poplatky za nadměrné opotřebení jako problém většiny firem provozujících vozový park?

Je to rozhodně záležitost, které by měla být věnována velká pozornost. Z našich zkušeností vyplývá, že tomu tak u většiny firem není, nebo alespoň ne v dostatečné míře. Týká se to zejména malých a středních firem, které nejsou pro leasingové společnosti tak zajímavé jako velcí hráči, provozující několik stovek či dokonce tisícovek vozidel.

Jakým způsobem lze poplatky za nadměrné opotřebení redukovat?

Prvním a v drtivé většině společností neřešeným způsobem je příprava vozu před jeho vrácením. Klíčem je prohlídka odborníkem, který umí najít problematická místa. Následně navrhne finančně výhodnější řešení než je jejich započítání do nadměrného opotřebení. Zajímavou možností je také vyjednání vlastního manuálu pro nadměrné opotřebení ze strany klienta při uzavírání smlouvy s leasingovou společností. Tato možnost zatím dle našich informací není téměř nikým na trhu využívána. Prakticky nejzásadnější se jeví kontrola nad vracením vozu s pomocí odborníka stojícího na straně klienta. To znamená placeného klientem, nikoliv leasingovou společností.

Jaké jsou podle vašich zkušeností průměrné náklady za nadměrné opotřebení a jakou lze při vaší asistenci čekat úsporu?

Průměrné náklady se u každého klienta liší, podle způsobu užívání automobilů a nastavení firemní „car policy“. Nejméně to bývá cca 10-15 tis. Kč/vozidlo, běžně 15-30 tis. Kč/vozidlo. Obvyklá úspora s naší asistencí činí cca 5-15 tis. Kč/vozidlo. Může to být ale i podstatně více. Setkali jsme se nedávno s případem, kdy byl u Octavie RS první rozpočet nadměrného opotřebení cca 65 tis. Kč. Pouze díky naší přítomnosti byl již po první kontrole tento rozpočet snížen o 20 tis. Kč, tedy na 45 tis. Kč.