Ekologie a fleety – Spojení, které by mělo být samozřejmé

Tato část trhu začíná nabývat stále více na významu, a to i pro provozovatele vozových parků, o jejichž pozornost usiluje dynamicky rostoucí počet ekologických modelů.

Co je to „ekologický automobil“?

Definovat ekologický automobil není snadné. Již brzy budou muset všechny nové osobní vozy na trhu splňovat velmi přísnou emisní normu Euro 5 – je to málo pro označení „ekologický vůz“, když se pokusně zjistilo, že v mnoha velkoměstech mohou být výfukové plyny moderního automobilu v některých ohledech čistější než nasávaný okolní vzduch?

Odpověď na výše uvedenou otázku zní ano i ne. Sledování „klasických“ emisí regulovaných normami Euro – jsou to emise látek s poměrně bezprostředním negativním vlivem na lidské zdraví – je sice stále velmi důležité, a to zejména u vznětových motorů, které produkují vzhledem k odlišnému spalovacímu procesu relativně velké množství pevných částic a oxidů dusíku, ale hlavním měřítkem „ekologičnosti“ se v uplynulých letech staly emise oxidu uhličitého, plynu, který je považován za hlavní příčinu globálního oteplování v důsledku tzv. skleníkového efektu. A emise oxidu uhličitého jsou přímo úměrné spotřebě paliva.

Ideálem ekologického automobilu je pak vozidlo, které zajišťuje přepravu posádky a nákladu s nulovými emisemi. Po celém světě již jezdí ve zkušebních provozech tisíce vozidel spadajících do kategorie „ZEV“ (Zero Emission Vehicle – vozidlo s nulovými emisemi) a některé z nich již překročily hranici mezi stádiem prototypu a malosériové výroby a dostaly se v omezené nabídce na automobilový trh pro vybraný okruh zákazníků. Žádné z nich se však nemůže pochlubit nulovými emisemi v absolutním slova smyslu, protože používají ke svému pohonu buď elektrickou energii, nebo vodík, jejichž výroba zcela bez emisí nebo jiných ekologických rizik je při současném stavu technických znalostí lidstva v tak velkém měřítku, jež by pokrylo energetické potřeby celosvětové dopravy, zcela nemyslitelná.

Protože žádný automobil není a dlouho nebude ze své podstaty skutečně ekologický, považujme pro naše potřeby za ekologické automobily všechny vozy, jejichž konstrukce překračuje rámec zavedeného konvenčního přístupu s cílem snížit zatížení životního prostředí.

„Zelená“ nabídka každým rokem roste

Při této definici není nabídka ekologických vozů zdaleka omezena jen na hybridní modely nebo vozidla poháněná alternativními palivy či elektrickou energií. Automobilky vyrábí dnes již nepřeberné množství modelů označovaných nejrůznějšími doplňkovými názvy, např. GreenLine, BlueMotion, Ecomotive, eDRIVE, eco2, ECOnetic, atd., jejichž relativně jednoduchá konstrukční opatření umožňují snížit spotřebu paliva v řádu obvykle několika desetin litru na 100 km v kombinovaném režimu EU. Při velkém počtu provozovaných automobilů a velkém ročním nájezdu kilometrů se mohou i z desetinek litrů nastřádat zajímavé úspory, neboť tyto modely bývají jen o málo dražší.

Větší potenciál pro snižování spotřeby mají automobily s různými druhy hybridního pohonu, u nichž může spotřeba klesnout i o několik desítek procent oproti srovnatelnému vozu s konvenčním pohonem. Obecně ušetří hybridní pohony více paliva v městském provozu než mimo město, přičemž nejúspornější jsou tzv. plně hybridní pohony. V současné době usiluje o přízeň českých zákazníků jedenáct hybridních modelů sedmi značek a v nejbližších letech se bude nabídka dramaticky rozrůstat.

Zvláštní a zajímavou kapitolou jsou alternativní paliva. Na českém trhu jsou k dispozici nová vozidla na LPG (např. Škoda Octavia 1.6 LPG, nebo přestavby pro vozy Subaru), ale výrobci se všeobecně více zaměřují na zemní plyn, protože je mezi uhlovodíkovými palivy bezkonkurenční z hlediska provozní bezpečnosti i čistoty emisí. Pro automobily se zemní plyn používá ve stlačené podobě (CNG – Compressed Natural Gas) a na českém trhu naleznete osobní a lehké užitkové vozy na zemní plyn především v nabídce značek Fiat, Mercedes-Benz, Opel a Volkswagen. Ve všech případech se nejedná o dodatečné přestavby, nýbrž o speciálně vyvinutá a továrně vyráběná vozidla.

Nejdůležitější faktor: řidič

Jak je podrobněji vysvětleno na následujících stránkách ekologické přílohy, má každý z výše uvedených alternativních pohonů své výhody i nevýhody. Při úvahách zaměřených na snižování spotřeby paliva by se neměla veškerá pozornost zaměřovat jen na volbu vhodné techniky, ale i na řádné proškolení a motivování firemních řidičů s cílem maximálně využívat daný technický potenciál v podmínkách reálného provozu. Rozdíl v lehké a těžké noze, v agresivní a defenzivní, předvídavé jízdě, je totiž mnohem větší, než co dokáže tzv. ekologický vůz ušetřit svou nákladnou technikou v porovnání s méně ekologickým vozem. Šetrný způsob řízení nemá navíc vliv jen na spotřebu paliva, ale i na rychlost opotřebení jednotlivých komponentů vozidla, jeho celkovou životnost a zůstatkovou hodnotu při následném prodeji.

Změna postoje? Jen přes peníze…

V nejrozvinutějších oblastech světa patří sledování a zohledňování ekologie, hospodárnosti a emisí při kupním rozhodování zpravidla k dobrému jménu firem a provozovatelů vozových parků. Takové je alespoň pečlivě vytvářené a budované vnější zdání. Ve skutečnosti za současným „ekologickým“ boomem stojí nově vytvořená ekonomická výhodnost založená na masivní státní podpoře v podobě nejrůznějších finančních pobídek nebo restriktivních opatření. Bez nich by bylo větší rozšíření citelně dražší ekologické techniky sotva myslitelné.

Tato skutečnost je patrná i na příkladu České republiky. U nás si musí ekologické vozy své místečko na slunci vydobývat zatím bez významnější podpory státu, čemuž odpovídá i směšně malý objem tohoto segmentu trhu, neboť ani sebevětší úspory příliš levného paliva nejsou zpravidla schopny zajistit rozumnou návratnost výrazně vyšší investice. Zbývá si jen přát, aby u nás začaly firmy ve větším měřítku zohledňovat ve svých výběrových řízeních také aspekty ochrany životního prostředí i přes zdánlivou celkovou ekonomickou nevýhodnost, neboť pro inteligentního tvora, jímž by člověk tak rád byl, by měla být otázka ochrany životního prostředí naprostou samozřejmostí, ba dokonce prioritou číslo jedna nadřazenou jakýmkoli ekonomickým úvahám, motivům a cílům.