Přestože jsou fyzikální zákony neúprosné, vyskytují se dodnes lidé, kteří jejich existenci nechtějí vzít na vědomí. Týká se to i zajištění přepravovaného nákladu. Zatímco lidské zákony lze různě obcházet a postihům v nich zakotvených se vyhýbat, u přírodních zákonů to neplatí.
Vážné nehody, převrácené kamiony, vysypaný náklad – k těmto velmi nebezpečným každodenním událostem na našich silnicích nezřídka přispívají také četná zanedbání provozovatelů nákladních a užitkových vozidel v oblasti zajištění přepravovaného nákladu. Stačí málo a nezajištěný mnohatunový náklad se za jízdy na podlaze nákladového prostoru "roztančí" a obrovské setrvačné síly ukončí lehkomyslnou jízdu během okamžiku. V lepším případě dojde "jen" k poškození nákladu a vozidla, horší důsledky raději nedomýšlet…
Není tedy divu, že si lidská lehkovážnost vynutila zavedení legislativních předpisů, které problematiku přepravy nákladů a jejich zajištění v silniční dopravě regulují. Před koncem letošního roku je přitom dobré si připomenout, že od 1. ledna 2011 vstupuje v platnost důležitá změna vyhlášky č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která byla schválena v roce 2009 a týká se právě zajištění přepravovaného nákladu.
Právní rámec přepravy nákladů
Přeprava nákladů v silniční dopravě je v České republice upravena především v § 52 zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích v platném znění, v jehož druhém odstavci se píše:
"Při přepravě nákladu nesmí být překročena maximální přípustná hmotnost vozidla a maximální přípustná hmotnost na nápravu vozidla. Náklad musí být na vozidle umístěn a upevněn tak, aby byla zajištěna stabilita a ovladatelnost vozidla a aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, neznečišťoval nebo nepoškozoval pozemní komunikaci, nezpůsoboval nadměrný hluk, neznečišťoval ovzduší a nezakrýval stanovené osvětlení, odrazky a registrační značku, rozpoznávací značku státu a vyznačení nejvyšší povolené rychlosti; to platí i pro zařízení sloužící k upevnění a ochraně nákladu, jako jsou například plachta, řetězy nebo lana. Předměty, které lze snadno přehlédnout, jako jsou například jednotlivé tyče nebo roury, nesmějí po straně vyčnívat."
V pátém a šestém odstavci § 52 jsou pak uvedena následující ustanovení:
"Při přepravě živých zvířat nesmí být ohrožena bezpečnost řidiče, přepravovaných osob ani zvířat a ani bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Při přepravě sypkých substrátů musí být náklad zajištěn tak, aby nedocházelo k jeho samovolnému odlétávání."
O moc konkrétněji nehovoří o povinnostech řidiče zajistit náklad ani vyhláška č. 341/2002 Sb., která v § 15, odstavci 11, upravuje zajištění nákladu následovně: "Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a vázací síla uvedená na štítku musí odpovídat hmotnosti přepravovaného nákladu."
Potřebná změna
V české praxi je žel problematické vymáhat dodržování zákonů tak obecného charakteru, neboť kontrolní orgány nemají podle čeho posuzovat správnost uložení a zajištění nákladu, a tak od 1.1.2011 vstoupí v platnost novelizované znění § 15, odstavce 11 (změna 283/2009 Sb.), které je velmi konkrétní a také mnohem přísnější:
"Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a odpovídat ČSN EN 12195-2, ČSN EN 12195-3, ČSN EN 12195-4. Poutací a upínací soupravy musí počtem a umístěním odpovídat ČSN EN 12195-1, kde pro výpočet počtu přivazovacích prostředků lze alternativně použít za dynamický koeficient tření statický koeficient tření při současném použití koeficientu zrychlení v podélném směru rovnému 1."
Uvedené normy měly dosud v České republice jen povahu doporučení, ale díky novele platné od ledna 2011 se stanou závaznými. Kromě způsobu zajištění nákladu také jasně stanovují nepřípustná poškození přivazovacích prostředků a zakazují rovněž vzájemné svazování dvou popruhů uzlem.
Stručný přehled základních zajišťovacích prvků
Pokud není náklad naložen bez mezer tak, aby byl po úplném zaplnění ložného prostoru zajištěn stabilní nástavbou vozidla, je nutné jej zajistit vhodnými prostředky, které musí být schopné udržet normami stanovený násobek hmotnosti nákladu proti pohybům dopředu, dozadu a do stran. Na náklad působí zemská přitažlivost a dynamické setrvačné síly při průjezdu zatáčkou, během akcelerace a brzdění a při přejezdu nerovností na vozovce. Zajištění nákladu musí zamezit klouzání nákladu i v nouzových situacích, kdy řidič brzdí maximální sílou, nebo se náhle vyhýbá překážce. Minimální potřebná jisticí síla odpovídá rozdílu mezi setrvačnou sílou a třecí sílou.
V závislosti na charakteru a rozměrech přepravovaného nákladu se používají především upínací popruhy vyráběné například z polyesterového vlákna. Kromě popruhů je možné sáhnout také po upínacích řetězech nebo ocelových lanech. Popruhy mohou být jednodílné nebo dvoudílné a na koncích jsou osazené kovovými prvky (háky, oka, karabiny, apod.), které slouží k uchycení k vozidlu. Délku popruhu a jeho napnutí lze regulovat například napínací sponou, ráčnou, případně nastavitelnou přezkou. K dispozici jsou popruhy různé šíře, délky a nosnosti. Pro upínací popruhy se dodávají ochranné prvky (rohy, destičky, návleky), například z polyuretanu nebo PVC, které je chrání proti nežádoucímu poškození. Skluzu upínacích pásů dokážou zabránit speciální ochranné návleky.
Pokud není nákladový prostor vybaven dostatečným množstvím upínacích bodů, lze je namontovat dodatečně, což platí i pro boční kovové lišty k vnitřnímu upínání s velkým počtem variabilních kotevních bodů. Podobný systém existuje i v podobě upínacích kolejnic zapuštěných do podlahy nákladového prostoru. K podlaze lze rovněž našroubovat navijáky upínacích pásů s různými mechanismy navíjení. Důležitý je rovněž podklad, na němž náklad stojí. Tření mezi podlahou nákladového prostoru a přepravovaným nákladem zvýší speciální protismykové pásy.
U některých druhů nákladu naleznou uplatnění rozpěrné tyče s ráčnou, mezibočnicové zábrany, různé držáky nebo zajišťovací sítě. A například pro řemeslníky a další pracovníky, v jejichž pracovní náplni je přeprava většího množství volných menších předmětů, se vyplatí různé pevně vestavěné regálové systémy.

Přestože jsou fyzikální zákony neúprosné, vyskytují se dodnes lidé, kteří jejich existenci nechtějí vzít na vědomí. Týká se to i zajištění přepravovaného nákladu. Zatímco lidské zákony lze různě obcházet a postihům v nich zakotvených se vyhýbat, u přírodních zákonů to neplatí.

Vážné nehody, převrácené kamiony, vysypaný náklad – k těmto velmi nebezpečným každodenním událostem na našich silnicích nezřídka přispívají také četná zanedbání provozovatelů nákladních a užitkových vozidel v oblasti zajištění přepravovaného nákladu. Stačí málo a nezajištěný mnohatunový náklad se za jízdy na podlaze nákladového prostoru "roztančí" a obrovské setrvačné síly ukončí lehkomyslnou jízdu během okamžiku. V lepším případě dojde "jen" k poškození nákladu a vozidla, horší důsledky raději nedomýšlet…

 

Není tedy divu, že si lidská lehkovážnost vynutila zavedení legislativních předpisů, které problematiku přepravy nákladů a jejich zajištění v silniční dopravě regulují. Před koncem letošního roku je přitom dobré si připomenout, že od 1. ledna 2011 vstupuje v platnost důležitá změna vyhlášky č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která byla schválena v roce 2009 a týká se právě zajištění přepravovaného nákladu.
Právní rámec přepravy nákladů

Přeprava nákladů v silniční dopravě je v České republice upravena především v § 52 zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích v platném znění, v jehož druhém odstavci se píše:

"Při přepravě nákladu nesmí být překročena maximální přípustná hmotnost vozidla a maximální přípustná hmotnost na nápravu vozidla. Náklad musí být na vozidle umístěn a upevněn tak, aby byla zajištěna stabilita a ovladatelnost vozidla a aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, neznečišťoval nebo nepoškozoval pozemní komunikaci, nezpůsoboval nadměrný hluk, neznečišťoval ovzduší a nezakrýval stanovené osvětlení, odrazky a registrační značku, rozpoznávací značku státu a vyznačení nejvyšší povolené rychlosti; to platí i pro zařízení sloužící k upevnění a ochraně nákladu, jako jsou například plachta, řetězy nebo lana. Předměty, které lze snadno přehlédnout, jako jsou například jednotlivé tyče nebo roury, nesmějí po straně vyčnívat."

V pátém a šestém odstavci § 52 jsou pak uvedena následující ustanovení:

"Při přepravě živých zvířat nesmí být ohrožena bezpečnost řidiče, přepravovaných osob ani zvířat a ani bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Při přepravě sypkých substrátů musí být náklad zajištěn tak, aby nedocházelo k jeho samovolnému odlétávání."

O moc konkrétněji nehovoří o povinnostech řidiče zajistit náklad ani vyhláška č. 341/2002 Sb., která v § 15, odstavci 11, upravuje zajištění nákladu následovně: "Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a vázací síla uvedená na štítku musí odpovídat hmotnosti přepravovaného nákladu."

Potřebná změna

V české praxi je žel problematické vymáhat dodržování zákonů tak obecného charakteru, neboť kontrolní orgány nemají podle čeho posuzovat správnost uložení a zajištění nákladu, a tak od 1.1.2011 vstoupí v platnost novelizované znění § 15, odstavce 11 (změna 283/2009 Sb.), které je velmi konkrétní a také mnohem přísnější:

"Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a odpovídat ČSN EN 12195-2, ČSN EN 12195-3, ČSN EN 12195-4. Poutací a upínací soupravy musí počtem a umístěním odpovídat ČSN EN 12195-1, kde pro výpočet počtu přivazovacích prostředků lze alternativně použít za dynamický koeficient tření statický koeficient tření při současném použití koeficientu zrychlení v podélném směru rovnému 1."

Uvedené normy měly dosud v České republice jen povahu doporučení, ale díky novele platné od ledna 2011 se stanou závaznými. Kromě způsobu zajištění nákladu také jasně stanovují nepřípustná poškození přivazovacích prostředků a zakazují rovněž vzájemné svazování dvou popruhů uzlem.

Stručný přehled základních zajišťovacích prvků

Pokud není náklad naložen bez mezer tak, aby byl po úplném zaplnění ložného prostoru zajištěn stabilní nástavbou vozidla, je nutné jej zajistit vhodnými prostředky, které musí být schopné udržet normami stanovený násobek hmotnosti nákladu proti pohybům dopředu, dozadu a do stran. Na náklad působí zemská přitažlivost a dynamické setrvačné síly při průjezdu zatáčkou, během akcelerace a brzdění a při přejezdu nerovností na vozovce. Zajištění nákladu musí zamezit klouzání nákladu i v nouzových situacích, kdy řidič brzdí maximální sílou, nebo se náhle vyhýbá překážce. Minimální potřebná jisticí síla odpovídá rozdílu mezi setrvačnou sílou a třecí sílou.
V závislosti na charakteru a rozměrech přepravovaného nákladu se používají především upínací popruhy vyráběné například z polyesterového vlákna. Kromě popruhů je možné sáhnout také po upínacích řetězech nebo ocelových lanech. Popruhy mohou být jednodílné nebo dvoudílné a na koncích jsou osazené kovovými prvky (háky, oka, karabiny, apod.), které slouží k uchycení k vozidlu. Délku popruhu a jeho napnutí lze regulovat například napínací sponou, ráčnou, případně nastavitelnou přezkou. K dispozici jsou popruhy různé šíře, délky a nosnosti. Pro upínací popruhy se dodávají ochranné prvky (rohy, destičky, návleky), například z polyuretanu nebo PVC, které je chrání proti nežádoucímu poškození. Skluzu upínacích pásů dokážou zabránit speciální ochranné návleky.
Pokud není nákladový prostor vybaven dostatečným množstvím upínacích bodů, lze je namontovat dodatečně, což platí i pro boční kovové lišty k vnitřnímu upínání s velkým počtem variabilních kotevních bodů. Podobný systém existuje i v podobě upínacích kolejnic zapuštěných do podlahy nákladového prostoru. K podlaze lze rovněž našroubovat navijáky upínacích pásů s různými mechanismy navíjení. Důležitý je rovněž podklad, na němž náklad stojí. Tření mezi podlahou nákladového prostoru a přepravovaným nákladem zvýší speciální protismykové pásy.

U některých druhů nákladu naleznou uplatnění rozpěrné tyče s ráčnou, mezibočnicové zábrany, různé držáky nebo zajišťovací sítě. A například pro řemeslníky a další pracovníky, v jejichž pracovní náplni je přeprava většího množství volných menších předmětů, se vyplatí různé pevně vestavěné regálové systémy.