O flotilových manažerech velkých firem, kteří spravují desítky či stovky automobilů, jsme již na našich stránkách napsali mnoho. Vedle nich ovšem existuje bezpočet firem, jejichž flotilové vozy se počítají jen v jednotkách – a právě v takových musí funkci flotilového správce zastat člověk, který má vedle toho řadu dalších úkolů. Chceme proto nahlédnout i do zákulisí menších společností a podívat se na to, jak péče o tyto menší vozové parky probíhá.

Firmu PAMAX v obci Želivec nedaleko Prahy nemůžete minout. Výrazná patrová budova s oranžovou fasádou a modrým nápisem vám padne do oka, když po staré benešovské silnici projedete zatáčku pod kopcem Mandava. Na upraveném parkovišti před firmou nás vítá její majitel. Pavel Kolínský představuje v jedné osobě bezpočet funkcí. Jednatel, vedoucí výroby, nákupčí, plánovač, obchodní ředitel, marketingový manažer. A také šéf malé vozové flotily...

Na začátek se musím zeptat, kdy jste svoji firmu založil a proč?

Firmu jsme založili s kamarádem hned po revoluci v roce 1989. Dostali jsme tehdy dobrý nápad, který se nám nakonec osvědčil. Ale začátky byly hodně těžké. Neměli jsme žádný kapitál a vše, co jsme vydělali, jsme obratem museli investovat do materiálu a do strojů.

Jaký byl ten nápad?

Vyrábět vodní postele. Na západě, zejména v USA, to byl v té době hit. U nás nic takového neexistovalo. Stali jsme se v podstatě průkopníky výroby vodních postelí v naší republice. Spousta lidí tehdy vůbec netušila, jak taková postel vypadá, k čemu je dobrá, jak se instaluje.

A k čemu tedy je dobrá?

Spíte vlastně na matraci, naplněné vodou s tlumícími vrstvami. Po celou dobu spánku vás lůžko perfektně kopíruje, což uvolňuje stres, tlak a bolesti v zádech. Navíc je lůžko vyhřívané, což působí relaxačně a velmi příjemně. Mohou na ní spát i těhotné ženy na břiše, anebo alergici, kterým vadí roztoči v běžných matracích.

O tom všem jste přesvědčili konzervativní české zákazníky?

Ano a velmi úspěšně! V devadesátých letech byl hlad po všem novém, vodní postel byla atraktivní, velké čalouněné lůžko s vodním vakem uprostřed pro spoustu lidí představovalo jistý komfort a bezpečí.

Jak jste postele distribuovali?

Tehdy jsme měli jenom malou výrobní dílnu. Matrace jsme dováželi hotové v různých typech a tady jsme k nim na míru postavili vlastní postele. Buď sériově, anebo na přání zákazníků. Většinu jsme ale dodávali do sítí prodejen, tehdy například do obchodního domu Kotva. Až postupem času jsme vybudovali tento dům a otevřeli vlastní obchod s výrobní halou a sklady.

Co vše přesně vaše firma dělá dnes? Vidím zde i jiné výrobky než vodní postele..

Ano, na jednom sortimentu už dnes byznys být postavený nemůže. Prodáváme kompletní nábytek pro vybavení celé domácnosti. Zčásti jej vyrábíme sami a zčásti odebíráme od českých či zahraničních výrobců a dodavatelů. Specializujeme se nadále na postele a vše, co s nimi souvisí, tedy různé typy matrací a roštů. Také sedací soupravy. K tomu samozřejmě doplňky jako lůžkoviny, záclony, potahy a podobně.

Kromě vlastního obchodu ale musíte zboží nějak dostat k zákazníkovi, je to tak?

Samozřejmě. U zakázkové výroby je součástí dodávky kompletní montáž zboží přímo u zákazníka, sériové výrobky také samozřejmě rádi každému odběrateli dovezeme. Vodní postele musíme smontovat a naplnit vodou až na místě – voda v matraci mívá objem zhruba kubický metr, tedy tisíc litrů, a to by zákazník těžko odvezl sám (smích).

Jaké vozy pro podobné zakázky používáte?

Máme celkem tři automobily. Škoda Octavia Scout je ponejvíce takovým mým manažerským vozem, ale je k dispozici samozřejmě i manželce na různá jednání s velkoodběrateli, dodavateli, na pochůzky po úřadech a podobně. Pro vlastní zavážky zboží slouží VW Touran a Mercedes Sprinter.

Proč zrovna tyto značky?

To nemůžu říci přesně. Vždy to záleželo na naší momentální potřebě a aktuální nabídce dodavatelů.

Jak často automobily používáte?

Všechny vozy jezdí denně, mají poměrně značné využití. Měsíčně najede každý z nich zhruba tři tisíce kilometrů.

Využíváte pro jejich provoz nějaké palivové karty?

Ano, slevové palivové karty máme, od společnosti Shell a Paramo. Jsem s nimi poměrně spokojený, mohu si lépe hlídat spotřebu pohonných hmot a ještě něco málo ušetřím.

Automobily jsou vybaveny GPS navigací anebo jsou sledovány v rámci nějakého telematického systému?

Navigaci máme pouze jednu, a to hlavně z důvodů častého hledání v mapách při rozvozu výrobků do méně známých lokalit.

Sledujete nějak řidiče nebo hlídáte efektivitu jejich práce?

Sledování zaměstnanců nemáme a ani o něm neuvažujeme. Proč? Rozvozy se dělají na určitou hodinu u zákazníků. Čas, který u nich montéři stráví, je velice dobře prokazatelný, a dopravní kolapsy jsou dnes přesně evidovány. Opravdu k tomu nevidím důvod.

Máte hodně zaměstnanců?

Jak se to vezme. Počet zaměstnanců se pohybuje mezi pěti a sedmi. Část jich vyrábí, montuje a rozváží zboží, v kanceláři potřebuji administrativní pomoc, kterou ale nejčastěji dělá manželka, a na prodejně pak asistentku prodeje.

Musel jste někdy řešit nehodu svého vozu?

Pár nehod jsme měli, ale byly to vždy většinou drobnosti, nic vážného.

Hlásil jste je pojišťovně?

Musel jsem, vozy jsou pronajaté na leasing, a tak je nezbytné informovat leasingovou společnost i pojišťovnu. Pojišťovny se chovaly korektně, pokaždé postupovaly podle podmínek ve smlouvě.

Jakou formu leasingu využíváte?

Operativní leasing máme od společností Credium a UniCredit.

Blíží se zima, v médiích se neustále diskutuje problematika zimního obutí automobilů. Jak k ní přistupujete vy?

Na zimu vozy pravidelně přezouváme. Myslím, že to je nezbytné – zejména i proto, že naši řidiči často závážejí zboží do oblastí, kde jsou zimní gumy nařízené. Nevidím v tom problém, naopak.

Dostáváte pravidelně nějaké nabídky od automobilových společností? Snaží se vám poskytnout lepší ceny či zajímavé akce?

Většinou ani ne. Nezapomeňte, že můj vozový „park“ je poměrně malý, nepatřím mezi typické flotilové zákazníky. Já ani žádného flotilového manažera nepotřebuji, zvládnu ho hravě sám (smích).

Ono těch funkcí, které musíte ve firmě zajistit sám, bude asi víc, že ano?

No, když je potřeba, zastanu všechny. Nemám problém jít vyrábět na dílnu stejně jako zboží montovat u zákazníka. Ta práce živí mě i celou rodinu, musím k ní tedy podle toho přistupovat.

Zkuste mi popsat svůj běžný pracovní den.

Na líčení mého pracovního dne bychom popsali zbytečně moc papíru (smích). Ráno v šest mi zvoní budík a večer v deset si jej znovu nařídím na šestou. Mezi těmito dvěma časovými úseky jsem stále v jednom kole. Pořád něco musím řešit, dělat, vyřídit, zajistit. Jinak to prostě nejde.

Tak alespoň odpočíváte ve dnech nepracovních?

Nepracovní den se liší od pracovního jedině tím, že mi nezvoní v šest budík. Ale stejně vstávám brzy, obvykle tak v sedm. Pokud výjimečně nejedeme někam hodně daleko, tak stejně jdu i ve svém volnu do firmy. Plocha celého objektu je 1800 čtverečních metrů a stále je tam co dělat, i když se zrovna nevyrábí.

Je vůbec ve vašich možnostech delegovat svoji práci na někoho jiného?

Občas něco málo přesunu na manželku, která mi hodně pomáhá, ale naprostou většinu rozhodnutí a práce musím zvládnout sám.

Jistě máte nějaké sny či plány do budoucna. Zbavíte se někdy té tíhy zodpovědnosti?

Určitě jednou ano! Nějakou dobu chci ještě pracovat a budovat firmu, aby značka PAMAX byla ještě větší zárukou stability, kvality a jistoty. Potom možná vše prodám. A na důchod si užiji trochu klidu..

To byste dokázal?

Já myslím, že ano (smích). S manželkou bychom jednou rádi cestovali. Zatím na to ale opravdu nemáme čas. Radši se mě ani neptejte, kde trávíme dovolenou.

Ne, nebudu se ptát. Ale poslední otázku bych měla. Co vaše děti, nemohly by třeba firmu převzít jednou za vás?

Děti máme dvě. Syn už je dospělý a začal se živit ve zcela jiném oboru. Dcera ještě studuje. Ale občas nám pomáhá, tak kdo ví, třeba ji to chytne. Jednou uvidíme.